Továrny na severní Moravě hledají cesty, jak přežít v dobách extrémního sucha
V době, kdy Česko skrápí přívalové deště, bouřky soutěží s kroupami a zprávy o dopravních kalamitách střídají hodnoty stoupajících hladin řek, se to může zdát poněkud podivné. Velké podniky na severní Moravě se svědomitě připravují na čím dál drsnější sucho. Loni v létě a na podzim s obtížemi – a s milionovými náklady – hledaly náhradu za vyschlé zdroje. A meteorologové varují, že letošní léto (ani příští roky) nebude o moc lepší.
Krizový scénář
„Tohle vyčistí víc vody než čističky v Brně a Ostravě dohromady," říká Dalibor Slončík na střeše budovy o rozměrech 100 x 100 metrů. „Je to naše chlouba." V nádržích probublává hnědá voda, o kus dál ji v jiné nádrži víří ohromná vrtule a o dalších pár metrů vedle teče téměř dokonale vyčištěná čirá kapalina samospádem do potrubí, které ji vede do nedaleké řeky Ostravice.
Dalibor Slončík má na starosti životní prostředí ve fabrice Biocel Paskov, jež nedaleko Ostravy vyrábí ze dřeva buničinu, přírodní náhradu bavlny. Dřevo se tu vyváří a buničina pere – voda je základ celé výroby. A tomu odpovídá i spotřeba: továrna spolkne v běžném provozu tři sta litrů vody za vteřinu. Za rok to činí těžko představitelných deset milionů kubíků vody.
Loňská sucha proto Biocel, kde pracuje necelých čtyři sta lidí, zasáhla ze všech firem v kraji nejvíc. Dvě třetiny vody bere z nedaleké přehrady Žermanice, v níž byla loni koncem léta jen třetina běžného stavu. A protože druhý klíčový zdroj, přehrada Olešná, byl kvůli čištění dna téměř vypuštěný a nešlo z něj výpadek z Žermanic úplně nahradit, stála fabrika před problémem.
„Jednou z možností, jak snížit spotřebu, je znovu ve fabrice využívat vyčištěnou vodu. V tomhle ohledu jsme však na hranici možností – recyklace je sice levnější, ale opakované použití vody je možné jen v některých provozech. Na omezenou dobu můžeme rovněž snížit množství odebírané vody, ale nanejvýš na 260 litrů za vteřinu. Pak už by se provoz musel zastavit. Bez čerstvé vody to prostě nejde," vysvětluje Dalibor Slončík.
Nakonec továrnu zachránila říčka Olešná, do níž po dohodě začalo Povodí Odry pouštět víc vody a jejíž zabahněná voda teče pár metrů od plotu areálu. „Znamenalo to víc čištění, protože ta voda není zdaleka tak kvalitní, jak bychom potřebovali. Tedy víc chemikálií, větší spotřeba filtrů, k tomu elektrická energie na provoz čerpadel. Celkově nás ta opatření stála řádově miliony korun navíc. Nepříjemné, ale ne zásadní náklady. Bylo to hlavně poučení do budoucna. Dnes víme, jaké metody můžeme v nouzi reálně nasadit," říká Dalibor Slončík.
Spolu s Biocelem byly v podobné situaci i hutě ArcelorMittal, také závislé na vodě ze Žermanic. Vodu potřebují hlavně k chlazení, do obřího provozu musí za vteřinu přitéct 600 litrů vody. Podobně jako Biocel i ArcelorMittal začal výjimečně čerpat vodu z řeky (z nedaleké Ostravice) a víc recyklovat použitou vodu. „Běžně používáme čtvrtinu už použité vody, v době sucha to byla třetina.
Je to po omezenou dobu možné, ale použitou vodu nelze dokonale vyčistit a zasolovala se nám zařízení. Dopadlo to dobře, ale každé další omezení už by znamenalo omezení výroby, neměli jsme kam couvat," popisuje ředitel firemní sekce pro životní prostředí Petr Baranek.
Technický ředitel Povodí Odry Petr Březina doplňuje, že žádná další velká fabrika loňské sucho přímo nepocítila. V ohrožení nicméně byly Třinecké železárny, doly OKD a dětmarovická elektrárna – ty odebírají vodu z nádrže Těrlicko (nedaleko vyschlých Žermanic), kde byla v nejhorším období polovina běžného objemu, tedy hraniční množství, pod nímž už by bylo potřeba začít s omezením dodávek. Navzdory mimořádně deštivým posledním dnům Český hydrometeorologický ústav odhaduje, že i letošní léto bude suché – odpovídají tomu hladiny podzemních vod, které jsou nízké (viz mapa), protože srážky v zimě a na jaře nebyly dostatečně vydatné. Odborníci říkají, že v tuzemských podmínkách je nemožné přesně odhadnout, jaký průběh bude počasí mít – tedy zda sucho bude opět extrémní. Jisté prý ale je, že letošní léto bude sušší než průměr.
Spojovat a šetřit
To pro severní Moravu znamená problém. Těžký průmysl, náročný na vodu, je pro region klíčový. Hutnictví a slévárenství zajišťují víc než pětinu tamních průmyslových tržeb.
Biocel Paskov v této situaci zvažuje, že si pořídí mobilní čerpadlo a vybuduje potrubí, které by továrnu spojilo s řekou Ostravicí. Pitná voda by v regionu ještě dlouho neměla být problém – podobně jako například ve východních Čechách je zdejší vodárenská soustava propojená a umožňuje rychle reagovat na lokální nedostatky. Po loňských zkušenostech s problémy průmyslu však teď Povodí Odry spolu s meteorology a ČVUT analyzuje vlastní možnosti. Kraj nejspíš čeká stavění: jedna z možností je propojit potrubími nádrže po vzoru systému s pitnou vodou, o čemž podle Petra Březiny Povodí uvažuje. Žádné další plány ale podle něj ještě nejsou připravené.
Druhou možností je tlačit továrny a podniky k tomu, aby svou spotřebu snižovaly. Podle dat Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) se od roku 1990 spotřeba vody v českém průmyslu snížila na polovinu. Svou roli hraje útlum těžkého průmyslu po revoluci, ale především technologické inovace. To je také příklad Biocelu, který dnes patří rakouskému koncernu Lenzing. Za poslední roky koncern v podniku investoval stamiliony korun do šetrnějšího provozu – je to znát třeba na tom, že Biocel všechnu svou energii vyrábí z obnovitelných zdrojů (tedy vedlejších produktů své výroby), má minimální uhlíkovou stopu a energii ještě prodává. Zároveň z dat EEA plyne, že tuzemský průmysl má celkově ve využívání vody rezervy a vyspělejší ekonomiky dokážou vodu lépe zhodnotit. K šetrnějším inovacím by mohl firmy tlačit nový vodní zákon, který připravuje ministerstvo životního prostředí. Změna by využívání vody zdražovala, ale jak přesně a jak by se změny projevily na tuzemském průmyslu, zatím není jasné.
Komentáře