Většinou patnácti hlasů schválil Senát pozměňovací návrh k nové legislativě národních parků ČR.
Přitom pozměňovacích návrhů je nevídaný počet – čtyřicet.
V České republice máme jen čtyři národní parky (například Rakousko šest, Slovensko devět).
Podle doporučení Senátu se i těch čtyř fakticky máme vzdát.
Jinak totiž tři roky připravované senátní formulace do vládní a poslanecké verze zákona hodnotit nelze. Předložené senátní změny zcela převracejí dosavadní legislativu ochrany přírody v národních parcích. Tu, která letos dovrší 25 let svého trvání (spolu s celým zákonem na ochranu přírody a krajiny). Nynější senátní verze se tak stala pokusem o návrat do doby před 25 lety, kdy platil bezzubý zákon na ochranu přírody z roku 1956. „Retro" verzi už chybí jen dříve používaná socialistická floskule, že v národním parku „je třeba vytvářet příznivé podmínky a vhodné prostředí k upevňování zdraví pracujících a jejich zotavení". Případně že mají být využity pro masovou rekreaci a sport. I takové věty obsahovalo totiž vládní nařízení o Národním parku Krkonoše z roku 1963.
Senát rovněž navrhuje výrazně rozšířit pravomoci obcí a krajů na území národních parků. I v tom se přiblížil roku 1963: „Na rozvoji národního parku se aktivně podílejí především národní výbory působící na jeho území." Proč ale v názvu parku zůstane slovo „národní", když by se více hodilo „obecní" či „krajský"?
Národní parky, pokud nemají být etiketním podvodem a lákadlem při prodeji rekreačních bytů v nedotčené přírodě, musí plnit světově či evropsky uznávaný standard. Tím je nepochybně značná (tj. většinová) rozloha přirozených ekosystémů na jejich území. A to aspoň do budoucna. Nikoliv nicneříkající senátní formulace o „středoevropské přírodě a krajině, kterou třeba uchovat". Představují středoevropskou přírodu hospodářské monokulturní smrkové lesy? Jistěže ano. Mají mít tyto lesy své místo v národních parcích ČR? Jistěže ne, jde přece o oblast původní přírody a její obnovu. Senátoři opravují odborníky i definice národních parků. Zcela přehlížejí, že v naší zemi máme také chráněné krajinné oblasti, které naplňují to, co senátoři požadují od národních parků. Těch oblastí je více než dvě desítky. Potřebujeme je udělat i z národních parků?
Politický rozměr několika desítek změn z pera Senátu není přitom zanedbatelný. Pochybuji, že jejich skutečným autorem je táborský senátor Větrovský (ANO), který je v Senátu nováčkem od října 2016. Zřejmě však dobrovolně zaštítil své senátorské kolegy – koryfeje dlouholetého boje proti národním parkům. Pikantní je, že zaštítil de facto protivládní návrh. Vládní návrh přitom předložil za ANO ministr Brabec. Senátu v nedávné minulosti neprošel jeho vlastní návrh národně-parkové legislativy, který se týkal výhradně NP Šumava. Zdá se, že pozměňovací návrhy jsou pomstou Poslanecké sněmovně i vládě za jejich dříve odmítavý postoj k Šumavě. Co na tom, že tří dalších parků v ČR se tehdejší návrh vůbec netýkal. Drama se ještě stupňuje a prezident se nechal slyšet, že přijde podpořit senátní verzi přímo do Poslanecké sněmovny. Důvodem je jeho nespokojenost s personálním obsazením správy Národního parku Šumava. Co to má společného celkově s novou legislativou národních parků? Pramálo nebo nic.
SVATOMÍR MLČOCH
Komentáře
Ekvilibristika se slovem národní je omšelá a trapná, protože říkat, že o národním parku můžou rozhodovat všichni lidé v ČR je totéž, jako tvrdit, že v Národním divadle můžou hrát všichni komedianti, kteří si na to vzpomenou.
Buďme hrdí !
PS: Máchale vydrž