Ing. Jan Duda, vedoucí odborné skupiny myslivosti Pro Silva Bohemica, z.s.
- Aktivně jste se zapojovali do přípravy zákona o myslivosti. Můžete shrnout, jaké hlavní poznatky si z této anabáze odnášíte?
Doufám, že se na mne nebude zlobit, ale dovolím si tuto anabázi (kolikátou už?) shrnout slovy pana Vladimíra Zatloukala: „Argumentů máme dost, jediné, co nám chybí, je politická vůle.“
Není snad již žádných pochyb o tom, že existuje veřejný zájem na trvalém a vyrovnaném plnění všech funkcí lesů, stejně jako veřejný zájem na zachování geograficky původních druhů zvěře. Přirozený konflikt těchto legitimních zájmů má jediné přijatelné východisko, jímž jsou rovnovážné stavy zvěře. Tedy takové stavy, které umožňují odrůstání umělé i přirozené obnovy lesa při přiměřeném rozsahu ochrany proti poškození zvěří.
Přestože na nutnost legislativních změn již mnoho let upozorňuje celá řada koncepčních dokumentů, odpůrcům se je opět podařilo zablokovat. Myslím, že není správné považovat to za vítězství.
Opakovaně se ukázalo:
· Jak krátké je jedno volební období i pro vážně míněnou snahu o novelizaci zákona o myslivosti, zejména když se podcení a promarní jeho začátek.
· Jak snadné je změny odmítat, než navrhovat řešení.
· Jak obrovské emoce, vzepjetí a odpor přináší už jen zmínka o nutném snížení početnosti zvěře, potřebě omezit volný výskyt jelenů sika či šíření zvěře daňčí.
- Jak v tomto kontextu hodnotíte spojení s dalšími profesními organizacemi (např. SVOL, Hnutí Duha, Asociace soukromých zemědělců)?
Spojení a spojenectví s dalšími subjekty, založené na podobném zájmu o legislativní změny, považuji za zcela logické a přínosné. Účastnil jsem se mnoha společných jednání vlastnických, lesnických a ochranářských subjektů, z nichž vznikaly konkrétní návrhy a připomínky.
Považuji je za důkaz toho, že pokud se jedná věcně a argumenty mají sílu, lze i u takto rozdílných subjektů dospět ke konsenzu. To vše také s respektem ke skutečnosti, že v jiných tématech či některých detailech se tyto subjekty shodnout vždy nemusí.
Rád bych zde také připomenul, že v procesu tvorby jednoho z předchozích návrhů novely zákona o myslivosti jsme jako Pro Silva Bohemica přímo oslovili předsedu ČMMJ k vzájemnému jednání. Bohužel bez jakékoli odezvy. Pro zájemce odkazuji na náš článek ve Světě myslivosti 4/2021.
- Jak vidíte budoucnost problematiky, tedy nalezení rovnováhy mezi početními stavy zvěře a péčí o les?
Naléhavé důvody pro změnu zákona o myslivosti neúspěchem současného návrhu rozhodně nepominou. Očekávám, že dříve nebo později bude zahájen další pokus o jeho novelizaci. Odhodlání k přípravě vlastních návrhů již deklarovaly ČMMJ a SVOL. Jak se k tomuto zákonu postaví příští vláda, to se teprve dozvíme.
Nastavení funkčního legislativního rámce by mělo být základní podmínkou rovnováhy zvěř–les.
Je však pravděpodobné, že vlastníci lesů včetně státu (Lesů ČR, s. p.) začnou z finančních důvodů hledat možnosti, jak i za současného zákona alespoň usilovat o posun k lepšímu, tedy k nastolení rovnovážných stavů zvěře. V úvahu připadají zejména:
· možnosti využívání § 39 zákona o myslivosti (Zjednodušeně: Vyžaduje-li zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků, aby počet některého druhu zvěře byl snížen, orgán státní správy myslivosti povolí, případně uloží uživateli honitby příslušnou úpravu stavu zvěře.);
· tlak na novelizaci vyhlášky č. 55 k lesnímu zákonu s cílem napravit výpočet škody, zejména okusem, aby vyjadřoval její reálnou výši;
· vyšší míra vyčíslování a uplatňování škod u uživatelů honiteb;
· vyšší míra využívání kontrolních a srovnávacích ploch k posouzení míry poškození lesa zvěří;
· vyšší zájem vlastníků pozemků o dění v honebních společenstvech;
· zavedení nástrojů kontroly skutečného provedení lovu.
Lesy po kůrovcové kalamitě a v kontextu klimatické změny vyžadují značné investice do obnovy a především posílení jejich odolnosti, tedy pestrosti. Náklady na obnovu a zejména na následnou péči jsou obrovské a finanční základna lesů je podlomená.
Nevylučuji, že hubnutí státního rozpočtu může omezit současnou „štědrost“ finančních podpor na obnovu lesa a následnou péči, což může být dalším akcelerátorem tlaku vlastníků na uživatele honiteb.
Současně vkládám naději, že i česká myslivost se může s ohledem na vývoj okolností více přichýlit k vlastníkům, navrátit se ke kořenům a připomenout si slova prof. Antonína Dyka z publikace „Malá myslivost“:
„Hříchem proti myslivosti je chovati a zejména přezimovati více zvěře, než je možno vyživiti bez úhony pro její zdravotní stav, jakož i pro honbiště samo.“
„Přehajovati zvěř na úkor honbiště a na účet a ke škodě cizích zájmů je počínání nemyslivecké, neboť myslivec má býti strážcem a upravovatelem rovnováhy mezi zvěří a zemědělskou kulturou.“
Základem péče o zvěř se musí stát udržování rovnovážných početních stavů. V pestrých a přirozeně se obnovujících lesích nalezne i zvěř mnohem lepší životní podmínky.
Předchozí díl ankety s odpověďmi Jiřího Svobody (SVOL) a Jiřího Janoty (ČMMJ) najdete ZDE.
MVDr. Jaromír Bláha, expert Hnutí DUHA na ochranu lesů a divoké přírody
- Kde vidíte hlavní příčiny toho, že se opět nepodařilo novelizovat zákon o myslivosti, a jaký vývoj nyní očekáváte?
Hlavní příčiny vidím v neschopnosti vlády a v politikaření opozice. Vláda předložila novelu zákona pozdě. Celý proces zdržovali úředníci Ministerstva zemědělství, kteří řadě potřebných změn bránili, a zpočátku také nerozhodnost předchozího ministra Zdeňka Nekuly. O výsledné podobě novely nakonec rozhodl navzdory svým úředníkům až ministr Výborný na základě dohody s ostatními stranami vládní koalice.
Předložený návrh novely byl kompromisem. Zatímco koalice vlastníků, zemědělců, lesníků a ochránců přírody jej přijala a doporučila poslancům ke schválení, ČMMJ ho odmítla a její členové vyjeli na schůzky za poslanci ve svých regionech. Začali je „po sousedsku“ přesvědčovat o sloganech vytvořených na jejich ústředí, které měly k pravdě většinou hodně daleko: že novela zlikviduje myslivost, myslivci pověsí pušky na hřebík a nebude mít kdo lovit, že hrozí vybití zvěře, zvěř je přemnožená jen lokálně, že škody nejdou do miliard, ale jen desítek milionů ročně, nebo že vlastníci mají všechna práva, jak početnost zvěře regulovat. V reakci na to vznikl web Myslivost udržitelně, který dezinformace systematicky vyvracel pomocí tvrdých dat, faktů i příkladů ze zahraničí. Ale kolik poslanců si to přečetlo? Vedení ČMMJ zatím pořádalo pro poslance ve sněmovně každoročně večírek s rautem. Na svou podporu získalo vlivné podnikatele v myslivosti, velké agrospolečnosti a několik velkých vlastníků lesů, kterým současná podoba zákona na rozdíl od těch malých a středních vyhovuje. Vlastníci, zemědělci, lesníci a ochránci přírody nenašli na návštěvy svých poslanců čas a nebyli k tomu na rozdíl od členů ČMMJ zorganizováni.
A tak ministr Výborný záhy po předložení novely do Poslanecké sněmovny zjistil, že pro její podporu nemá většinu ani ve vládní koalici. Minimum odpadlíků bylo v KDU-ČSL a ODS, větší problém ale nastal ve STAN, kde jich bylo více, přičemž někteří poslanci STAN začali proti novele i aktivně vystupovat. Naopak názorově konzistentní zůstali Piráti a i přes odchod z vlády novelu podporovali.
Novela ležela půl roku ve sněmovně, aniž by vůbec proběhlo její první čtení, protože ministr a vládní koalice se báli nechat o ní hlasovat. Když se k tomu letos v lednu konečně odhodlali, bylo už pozdě. Opozice ANO a SPD již „jela“ naplno obstrukce jednání sněmovny, zákon o myslivosti si navíc vybrala jako jeden z terčů obstrukcí. Dobře vědí, že bez jejího schválení se nepodaří obnovit pestré lesy a zabránit dalším miliardovým škodám. Být proti vládě je pro ně ovšem důležitější než zdraví našich lesů a krajiny.
Očekávám, že nyní ČMMJ připraví pro ANO a SPD vlastní návrh novely. Co v ní bude, se nechme překvapit. Vědí, že problém nadměrných stavů zvěře musí řešit, jinak další vývoj může smést současnou podobu myslivosti, když ho nebudou mít pod kontrolou.
Celou anketu a další odborné články najdete v červencovém vydání Lesnické práce. Předplatné snadno získáte ZDE.
- Jaká nejpodstatnější nová ustanovení měla z vašeho pohledu obsahovat novela zákona o myslivosti?
Neprojednaný vládní návrh novely potřebné zásadní změny obsahoval:
· Plánování lovu podle míry poškození lesa a kontrola lovu. Limit, kdy je poškození únosné, od kterého se bude navyšovat lov, by měl být stanovený tak, aby odrůstaly výsadby a přirozené zmlazení v požadované druhové skladbě.
· Povolení lovu vlastníků na jejich pozemcích – to umožní zejména malým zemědělcům chránit svoje louky a pole před škodami.
· Snížení minimální výměry honitby na 100 ha zase pomůže více vlastníkům sjednotit lesnické, zemědělské a myslivecké hospodaření nebo zlepšit jejich postavení vůči uživateli honitby, který je bude muset více respektovat.
· Vypuštění vzácných a chráněných druhů živočichů ze seznamu zvěře. Tyto druhy nejsou a nebudou běžně myslivecky obhospodařované a není důvod, aby tento anachronismus přetrvával. Jejich zařazení do seznamu zvěře ukládá povinnost o ně myslivecky pečovat – například přikrmováním v období nouze, což je nesmysl a nikdo to samozřejmě nedělá. Zařazení na seznam zvěře, byť chráněné, posilovalo míru ilegálního lovu některých druhů, které myslivecká tradice dříve považovala za „škodnou“, jako jsou rysi, vlci či draví ptáci. Tím není nijak dotčena možnost regulace těchto zvířat myslivci v případech, že taková potřeba nastane a schválí ji orgány ochrany přírody – například v případě problémových jedinců.
- Jak v tomto kontextu hodnotíte spolupráci s dalšími profesními organizacemi (např. SVOL, Pro Silva Bohemica, Asociace soukromých zemědělců)?
Spolupráce s ASZ, Pro Silva Bohemica, Komorou soukromých lesů SVOL, ČSO, ČSOP a Spolkem vlastníků honebních pozemků byla radostí a zároveň velkou školou. Probíhala v duchu gentlemanství a vzájemného respektu. Táhli jsme za jeden provaz, který jsme vytvořili, respektive se na něm domluvili. Díky společné práci se podařilo ukázat, že se lesníci, ochránci přírody, zemědělci a vlastníci mohou domluvit a spolupracovat a že v případě sporu o podobu zákona o myslivosti stojí jednotně na straně zdraví krajiny. Naproti tomu vedení ČMMJ se snaží zuby nehty udržet současný stav, který vyhovuje části jejích členů, a to na úkor přírody i všech ostatních uživatelů krajiny.
Děkujeme za odpovědi (20. 6. 2025), Martina Nentvichová a Jan Příhoda
