Počátky imisní kalamity
– Byl jste dlouholetým ředitelem LZ Klášterec nad Ohří, kde jste působil v době imisní kalamity. Pamatujete si na její počátky?
Na LZ Klášterec jsem byl od roku 1962 a počátky kalamity si pamatuju velmi dobře. Poprvé se začalo hovořit o škodách kouřem v roce 1964. Kalamita začala na východní části Krušných hor a postupně se rozšiřovala na území LZ Klášterec nad Ohří. LZ Klášterec nad Ohří byl začleněn do státně důležité oblasti Krušné hory se zvláštním režimem hospodaření.
– Od začátku bylo jasné, že kalamita může mít takový rozsah?
To nikdo nepředpokládal, protože ještě v roce 1969 byl veliký problém přesvědčit pracovníky Ústavu hospodářské úpravy lesa, že závod je v oblasti, která by měla být jako kouřová oblast zařízená a hospodářsky řešená. To se podařilo až někdy v roce 1971, kdy i Lesní závod Klášterec nad Ohří byl zařazen do tzv. státně důležité oblasti Krušné hory, které byly od Lesního závodu Klášterec směrem na východ až po Lesní závod Děčín. V takových oblastech se pak uplatňovala náhrada za škody způsobené kouřem vůči průmyslovým emitantům.
– Na jakém principu náhrady za škody kouřem fungovaly?
Náhrady byly řešeny tím, že informace o výši vytěžené hmoty se daly krajskému národnímu výboru a ten udělal sumář. Poté se zjistilo množství spáleného uhlí v regionu a to se rozpočítalo na kubíky vytěženého dříví a podle toho se uplatňovaly náhrady. Kromě toho probíhala vždy minimálně dva dny venkovní kontrola, kdy se zástupci průmyslových závodů přivezli na lokality, kde se zalesňovalo nebo kde byly škody kouřem. Náhrady se pak vyplácely jednou ročně.
– Jak rychle odumírání porostů pokračovalo?
Postup byl různý, záleželo na konfiguraci terénu, respektive na jeho orografii, ale porosty na návětrných stranách odumíraly velice rychle. Kalamita vyvrcholila v roce 1980. V tomto roce závod těžil 263 tisíc kubíků dřeva, které se musely přiblížit a expedovat. K tomu bylo ještě 36 tisíc kubíků, tzv. chrasťáků – to byly mladé smrkové porosty na hranici hroubí, které byly prolámané, a nebyl z nich téměř žádný užitek. Celkově se tedy v roce 1980 vytěžilo 300 tisíc kubíků dřeva.
Téma Krušných hor v Lesnické práci 8/2016
Kromě rozhovoru najdete v aktuálním čísle Lesnické práce další články týkající se Krušných hor:
- Současný stav lesních porostů Krušných hor- Lesnické hospodaření v imisní oblasti Krušných hor
- Přeměny náhradních porostů smrku pichlavého
- Optimální pěstební postupy pro porosty v Krušných horách
- Vliv zvěře na lesní ekosystém Krušných hor
- Vývoj lesů v německé části Krušných hor
Porost náhradních dřevin – bříza s provedenou podsadbou SM.
Zvládnutí kalamity z provozního hlediska
– Co tehdy znamenalo zvládnutí kalamity z provozního hlediska?
Těžká technika jela na dvousměnný provoz ráno od 5 do večera do 23 hodin. Za rok byla spotřeba přes 1,1 milionů litrů nafty. Den co den odjíždělo na vagonech 1 000 kubíků dříví a do SRN se odváželo denně 11 odvozních souprav dříví. V roce 1980 byl roční zalesňovací úkon 1 200 hektarů. Sadební materiál sháněla celá republika. Tehdy například vyšel příkaz náměstka ministra, který ukládal všem podnikům v zemi, aby nasbíraly pro potřeby Krušných hor březové semeno. Z celé republiky nám tak chodilo semeno břízy, snažili jsme se všechno vysít, ale spoustu vůbec nevzešlo. Na setkání spolužáků v Brně mi pak kolega z Jablunkova řekl, že mají sběr březového semene jako prémiový ukazatel, ale protože u nich břízu nemají, tak museli otrhat všechny břízy v parku. Takže to byla otázka provenienční. Začali jsme tedy došlá semena břízy promíchávat, aby se zvýšila pravděpodobnost ujmutí. V té době u nás neexistovala žádná literatura, protože bříza u nás nebyla nikdy hospodářskou dřevinou. Až profesor Kantor v Brně vydal maličkou publikaci o tom, jak s břízou zacházet. Pokud šlo o borovici blatku, tu nám dodávali převážně jihočeské závody.
Celý rozhovor najdete v Lesnické práci 8/2016.
Děkuji za rozhovor (14. 7. 2016)
Petra Kulhanová
