Události letošního léta nabraly neočekávaný spád. Letní vedra odkryla v plné nahotě míru poškození přírody a krajiny, ve které dramaticky ubyla voda. Viníkem však nejsou vedra, ta tu byla, jsou a budou. Příčinou jsou chybná rozhodnutí nezodpovědných lidí, z nichž nejabsurdnější jsou ta ve jménu ekologie. Dokud se ekologie řídila heslem: „Co je dobré pro zdravý vývoj člověka, to je dobré i pro přírodu", bylo vše v pořádku. Boj za čistý vzduch, čistou vodu, proti hromadění odpadů, proti rabování přírodních zdrojů nebo lidmi zaviněným katastrofám byl prospěšný do okamžiku, než do něj vtrhl byznys a ideologie. Šumava je dobrým příkladem toho, že právě byznys a ideologie stojí za řadou absurdních rozhodnutí, která ve jménu ekologie zlikvidovala křehkou rovnováhu přírody.
Šumava byla pro svoji jedinečnou schopnost zadržovat povrchovou vodu i za největších dlouhotrvajících veder v roce 1978 vyhlášena rezervací přírodní akumulace vod. Dnes je ale možné šumavské slatě přejít suchou nohou a dramatický snímek rozsáhlých blat z filmu Král Šumavy je už minulostí. Hluboké zelené lesy byly na ploše několika desítek tisíc hektarů nahrazeny nekonečným suchým sloupovím z mrtvých stromů anebo rozsáhlými pasekami. Stejní ekologičtí odborníci, kteří alarmují proti globálním změnám klimatu, volají po rozsáhlé kůrovcové likvidaci šumavského lesa, jehož výsledkem je zvyšování teplot. Pravdou totiž je, že zdravý zelený les, to je nejen vana plná vody, ale také příjemný chládek. Suchý les naopak znamená, že ve vaně je vody dramaticky málo a příjemný chládek je nehrazen nemilosrdným, o několik desítek stupňů vyšším úžehem likvidujícím vodohospodářskou funkci lesa.
Voda ze Šumavy nevratně mizí, a když už konečně zaprší, tak bleskově odteče z vyprahlých šumavských kopců a profrčí mezi fotovoltaickými poli a řepkovými lány pryč z české kotliny. Snaha tento stav zvrátit roztáčí kolotoč absurdity na plné obrátky. Ani Švejk by se nemusel stydět za kličku, se kterou přišlo ministerstvo životního prostředí. To chce stavět za miliardy železobetonové přehrady a rybníčky. Proč vlastně ne? Tam, kde to vybudovala zadarmo příroda, to zlikvidovat a pak za to samé draze platit stavebním firmám. Ty budou muset stavět jedno vodní dílo za druhým, protože do patnácti let chce pan ministr Brabec nechat kůrovcem sežrat a uschnout většinu Šumavy. Ani zelená Šumava by samozřejmě škodám ze sucha vcelé republice nezabránila, zrovna tak jako jim nezabrání přehrady či rybníčky. V nastávajících letech tak budeme na jedné straně budovat za velké peníze malá vodní díla a na straně druhé přihlížet usychání Šumavy. Vědci budou proces usychání sledovat, což nás přijde na další desítky či stovky miliard korun, abychom po všem tom pachtění došli ke stavu šumavské přírody, v jakém byla před vyhlášením národního parku. To vše za potlesku ekologických hnutí, která dnes přednáší svoji ideologii o prospěšnosti suchého lesa nad vyprahlým pramenem Vltavy.
