Zdroj: Hospodářské noviny
Datum: 02.02.2007
Autor: Jan A. Novák
Rubrika: názory plus
Teplo a vítr škodí byznysu. je čas na kompenzace?
Ta písnička už je dost obehraná: vichřice - polom - kůrovec - mimořádná opatření. Teď zní snad jen o něco hlasitěji než jindy, protože i vichřice byla trochu silnější. Ale opatření už jsou mimořádnější o dost.
Jenže kdo by protestoval proti těžbě v šumavských pralesech či zvláštnímu režimu při zadávání lukrativních zakázek na zpracování levného dřeva, když ve vzduchu visí hrozba kůrovcové kalamity, bude nejspíš sám označen za škůdce.
Ale opravdu je kůrovec tak strašné zvíře? A skutečně jsou lesy v takovém ohrožení?
K odpovědi na tuto otázku je nejdřív nutné ujasnit si sám pojem "les". To, co za něj lidé z Lesů ČR a ministerstva vydávají, má totiž se skutečným lesem asi tak málo společného, jako bramborové pole s rozkvetlou loukou. Původní porosty české kotliny byly smíšené a - ač to dnes zní neuvěřitelně - o kůrovce se v nich nikdo nemusel starat. Smrkové monokultury začali vysazovat majitelé pozemků až v 18. a 19. století z jediného důvodu: dřeva v nich rychle přibývá. Tuto praxi pak ruku v ruce s vyvlastněním radostně převzal socialismus. Nejde tedy o les v pravém slova smyslu, ale o pouhou plantáž na výrobu dřeva.
Jako každá plantáž je ale i ta dřevařská velmi zranitelná. Smrky neumí odolávat větru, protože mají mělký kořenový systém a křehké dřevo. Vichřice má možnost se v jednolitém nepevném porostu opravdu vyřádit. V rozsáhlých polomech následně vznikají ideální podmínky pro přemnožování škůdců.
A ještě ke všemu si moderní velkovýrobní těžba pomocí těžkých strojů s kůrovcem leckdy v ničem nezadá: takto "ošetřený les" často ze všeho nejvíc připomíná bojiště u Verdunu po dělostřelecké přípravě.
Proto je třeba ty, kteří proti takovým pohromám šturmují a nasazují mimořádné prostředky, třeba brát s velkou rezervou. Ve skutečnosti jsou na katastrofách přinejmenším existenčně závislí a nezřídka z nich i velmi dobře profitují.
Kůrovec ostatně kapitánům státního velkodřevařství běžně slouží jako nástroj k "pokračování socialismu jinými prostředky" při mnoha dalších příležitostech. Drobný brouček nejenže jim k těžbě zpřístupňuje kvalitní surovinu v chráněných oblastech, ale umožňuje také připomínat soukromým majitelům, kdo opravdu je v této zemi "strašný lesů pán".
Zelení panáčkové z Lesů ČR - patrně z nedostatku lepší práce - je totiž rádi obcházejí s návody na ničení brouka, v nichž nechybí ani skrytá hrozba: nebudeš-li na svém hospodařit po našem, došlápneme si na tebe.
Výjimkou nejsou ani případy, kdy s odvoláním na kůrovce lesníci a jejich spřízněné duše naznačují, že vyvlastnění "špatně obhospodařovaných" lesů není bolševický, ale bezmála ekologický požadavek.
Stejně dobře se brouk hodí i na nebezpečné nadšence, kteří vykupují lesní pozemky, aby je vrátili zpět přírodě. O tom, že v bavorské části Šumavy i jinde se už začínají samy a v přirozenější podobě obnovovat lesy, které byly hmyzím "škůdcům" úmyslně ponechány na pospas, se u nás raději moc nemluví.
"Kdybychom neměli kůrovce, museli bychom si ho vymyslet," mohly by si možná dát jako heslo do štítu Lesy České republiky. Také při současné kalamitě jim brouk věrně slouží až do roztrhání krovek.
