Zobrazení položek podle značky: VÚLHM

Borovice rumelská je domovem na Balkáně, kde ji často v lesích doprovází smrk ztepilý a jedle. Vzhledem k probíhající klimatické změně je borovice rumelská kategorizována v červeném seznamu jako téměř ohrožený druh. Má nicméně širokou ekologickou adaptabilitu.

Borovice lesní je v Česku druhou nejvýznamnější hospodářskou dřevinou. Obdobně jako u ostatních dřevin dochází i u ní ke zhoršení zdravotního stavu v důsledku delších období sucha a vyšších teplot vzduchu. Stromy zasažené suchem jsou nejen fyziologicky stresovány, ale také náchylnější k napadení biotickými činiteli, což zvyšuje pravděpodobnost jejich odumření.

Přístup k bříze v hospodářské praxi se v posledních letech výrazně změnil, z původně nežádoucí dřeviny se postupně stala vítanou dřevinou s melioračním působením. Vysoká plodivost již od nízkého věku, snadné šíření semen větrem i rychlé odrůstání z ní dělá vhodnou dřevinu pro přirozenou i umělou obnovu na široké škále stanovišť. S rostoucím podílem břízy v našich lesích se bude zvyšovat zájem o její vhodné obhospodařování.

Současná změna klimatu působí čím dál častěji negativně na životní prostředí, na jeho jednotlivé složky včetně lesních ekosystémů. Při stresových podmínkách v populaci lesních dřevin se u jednotlivých stromů projevují různé obranné mechanismy a odlišné rychlosti jejich reakce. Postupně odumírají nejméně odolní jedinci, kteří nevydrželi vnější nápor, a projevuje se zde přirozená selekce v kalamitou zasažené populaci. Záchrana přežívajícího stromu po kůrovcové kalamitě vyžaduje pečlivé postupy, jimiž se zajistí, že strom bude nadále prosperovat a jeho okolní prostředí bude obnoveno.

Pro obnovu rozsáhlých kalamitních holin se využívají různé způsoby, včetně přirozené obnovy stromů s pionýrskou strategií růstu, které lesníci nazývají přípravné dřeviny. Jejich uplatnění může významně snížit náklady na obnovu lesa. Současně lze při optimálním pěstebním postupu dosáhnout ekonomického zhodnocení produkce přípravného porostu.

Po zpracování kůrovcové kalamity z let 2017–2023 je v současné době stále nutno obnovit les na asi 60 000 ha. Výzkumné i provozní zkušenosti s obnovou kalamitních holin opakovaně potvrzují vhodnost vícefázové obnovy lesa na rozsáhlých otevřených plochách. Využití různých přípravných dřevin, které rychle obnovují lesní prostředí na holinách, je výhodné z biologického, produkčního i ekonomického hlediska. Jedním z druhů, který lze použít v široké škále stanovištních podmínek, je modřín opadavý.

Extrémně teplé a suché roky 2015 a 2018 vedly ke zhoršení zdravotního stavu lesů a rozvoji extrémní kůrovcové kalamity v České republice. Roky 2023 a 2024 byly nejteplejší v historii měření, přesto se zdravotní stav lesů od roku 2020 mírně zlepšuje. Podle dat ICP Forests je stále nejhorší stav borovic, u nichž je silně poškozeno 54 % stromů (v roce 2020 to bylo 62 %). Naopak výrazněji se zlepšil zdravotní stav dubů, kde poklesl podíl silně poškozených stromů na 10 % z 28 % v roce 2020.

Poslední kalamita podkorního hmyzu, které Česká republika i okolní státy čelily v letech 2018–2023, zřejmě odeznívá. Před lesníky a vlastníky lesů stojí nové výzvy v podobě zalesňování vytěžených ploch, péče o kultury vzniklé umělou obnovou i o nárosty vzniklé přirozenou obnovou. Výzvou je také výchova nových mlazin, které na kalamitních plochách postupně vznikají. Necelé tři roky laboratorních a terénních prací vědců z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM), ČZU v Praze a MENDELU v Brně nyní přináší odpovědi na otázku, do jaké míry dochází ke změnám na lesních půdách po kalamitních těžbách.

Vývoj klimatu, projevující se častějšími výkyvy v rozložení srážek i zvyšováním průměrných teplot vzduchu, vede k oslabování odolnosti lesních dřevin a zhoršování zdravotního stavu lesních porostů až jejich rozpadu. Ve střední Evropě je tento vliv nejvíce patrný na vývoji kalamitní situace smrku ztepilého. Pokles vitality je však patrný i u řady dalších hospodářsky významných dřevin, jako jsou borovice lesní a duby (zejména dub zimní).

Nejčastější dřevinou, která přirozeně obsazuje místa vzniklá po narušení smrkových porostů na většině stanovišť střední Evropy, je bříza bělokorá. Spontánně vzniklé porosty se vyznačují značnou variabilitou své porostní struktury, a tedy i produkce. Variabilita je dána jejich původem, stanovištěm, stavem porostu a průběhem počasí především během prvních fází obnovy. Struktura těchto porostů je jedním ze základních východisek jejich hospodářského využití a z toho plynoucí pěstební péče.