Ve většině států se stavy kůrovce výrazně navyšovaly po roce 2015 v důsledku extrémně suchého a teplého počasí. To je odlišné od příčin a průběhu předchozích kalamit, které byly obvykle nastartovány včas nezpracovanými větrnými či sněhovými polomy. Kromě průběhu počasí odborníci zmiňovali i problémy v oblasti lesnictví, které významně přispěly k rozvoji kalamity: nedostatek kvalifikované pracovní síly, pasivita některých vlastníků lesů, rozdrobenost vlastnictví lesů, nepružné systémy zadávání veřejných zakázek a nedostatečná asanace kůrovcového dříví. O nové dynamice kalamity svědčí příklad Švédska, kde bylo od extrémně teplého a suchého roku 2018 do roku 2020 vytěženo 18 milionů m3 kůrovcového dřeva, což je 60 % celkového objemu kůrovcových těžeb za posledních 60 let.
„Situace je kritická zejména v oblastech s vysokým zastoupením smrku v monokulturních porostech v nižších nadmořských výškách, kde je vyšší dopad sucha na vitalitu porostů. V takových podmínkách je předpokládaný vývoj kůrovcové kalamity v tomto roce a v následných letech spíše pesimistický – předpokládá se setrvání, případně jen malé zlepšení stavu. Vzhledem k dosud vysoké zásobě dosud nepostižených smrkových porostů je v případě nepříznivého vývoje počasí možné i podstatné zhoršení průběhu kalamity. Oproti tomu v oblastech s přírodě bližším pěstováním smíšených porostů kalamita probíhá také, avšak s minimálním dopadem na krajinu jako takovou. Kromě kůrovcové kalamity na smrku je dalším problémem výrazný rozvoj kůrovců na borovicích,“ vysvětluje situaci docent Vít Šrámek, ředitel VÚLHM.
Vytěžení kůrovcových stromů již v současné době významně ovlivňuje bilanci uhlíku v atmosféře. Jde v zásadě o rozdíl mezi vytěženým dřevem (emise CO2) a průměrným přírůstem (poutání CO2). Z tohoto pohledu lesy v České republice do roku 2017 přispívaly k poutání oxidu uhličitého z atmosféry, od roku 2018 jsou však již čistým producentem CO2. Aplikované modely navíc ukazují, že tato negativní bilance bude přetrvávat nejméně do roku 2050.
I když nejsou suché stromy vytěženy (bezzásahová území), jejich rozklad rovněž přispívá k uvolňování CO2 do atmosféry. Na příkladu ploch po větrných polomech a kůrovcové kalamitě z Vysokých Tater vědci doložili, že bezzásahová území byla ještě po 15 letech zdrojem oxidu uhličitého, zatímco obhospodařované plochy již uhlík poutaly. Ve Velké Británii vědci studovali koexistenci kůrovce smrkového, který zde patří mezi nepůvodní druhy, s potenciálně invazivními houbovými patogeny, jichž bylo zachyceno celkem 18 druhů. Kůrovec se tak mimo místa svého přirozeného výskytu stává i přenašečem významných houbových chorob jehličnatých dřevin.
Současný stav lesů vyžaduje péči o genetickou strukturu porostů nejen na úrovni druhů, ale také hledání odolných populací, proveniencí a klonů. Vědci proto doporučují pracovat na ověřování vhodnosti širokého spektra dřevin včetně introdukovaných. Na příkladu České republiky a Polska byl demonstrován význam bank osiva v současných podmínkách. Zatímco na počátku kalamity některé cenné populace smrku z oblasti severní Moravy prakticky zanikly, v současné době již Národní banka semen lesních dřevin uchovává zásoby semen většiny významných populací ohrožených kůrovcovou kalamitou.
Dlouhodobý přebytek dříví na trhu vedl k dramatickému poklesu cen. Zatímco v roce 2017 byla průměrná cena dříví 1 108 Kč/m3, v roce 2020 poklesla na pouhých 432 Kč/m3, tedy hluboko pod hodnotu, která by vlastníkům umožňovala obnovu lesních porostů. V roce 2019 v nejpostiženějším kraji Vysočina převýšily kůrovcové těžby více než šestkrát průměrný roční přírůst.
V současné době závisí ekonomická udržitelnost lesního hospodářství – a tím naplňování funkcí lesů pro společnost – na státní podpoře, která za rok 2019 činila více než 5 mld. Kč. Příklady z Rakouska ukazují, že státní podpora může být rovněž významným nástrojem pro ovlivnění druhové struktury lesních porostů, které jsou v současné době zakládány. Ještě před necelou dekádou bylo možné smrk považovat za výrazně výnosnější dřevinu než např. buk, nebo dub. Nyní při započítání potenciálních rizik souvisejících se změnou klimatu a těžko odhadnutelnými změnami bionomie škůdců se tento převažující názor začíná měnit.
Zajímavé bylo hodnocení široké škály postojů, které ke kůrovcové kalamitě zaujímají různé skupiny ve společnosti. Ty se pohybují od výrazně negativního (zkáza lesů a krajiny) až po zcela pozitivní (kůrovec jako tvůrce nové krajiny a bojovník proti zkostnatělému lesnictví). Stejně široké je spektrum postojů k lesním hospodářům, vlastníkům lesů i státní správě lesů s tím, že klesá podíl občanů s „nekritickou důvěrou“ vůči oboru a narůstá jejich podíl v ostatních segmentech od „opodstatněné důvěry“ až po „kritický cynismus“.
Pro řešení problematiky rozsáhlých ploch postižených kůrovcovou kalamitou by bylo vhodné najít konsenzus pro aplikaci různých přístupů při řešení této katastrofy: klasického lesnictví na většině ploch, nebo naopak bezzásahového režimu či intenzivního produkčního lesnictví na vymezeném malém množství lokalit. Tomu však obvykle brání neporozumění mezi různými zájmovými skupinami i současná legislativa.
Obsah jednání konference FORESTS´ FUTURE 2021
Jednotlivé odborné prezentace z konference si lze stáhnout zde
Podle TZ VÚLHM
