Lesy a víra – online fórum, které v polovině března uspořádal Jiří Hulcr, profesor ochrany lesa z University of Florida hostující na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze, na tuto mezeru reaguje a téma spirituality v lesích otevírá prostřednictvím diskuse se zástupci duchovních institucí u nás. Během online diskuse, která je dostupná i ex post na Youtube kanálu univerzity, se představitelé českých církevních institucí zamýšlí nad otázkami, zda a popřípadě jak pěstovat les pro spirituální funkci, zda jsou lesy naším vlastnictvím, nebo morální odpovědností, ale i nad současným vztahem člověka k přírodě obecně.
V návaznosti na online fórum jsme požádali účastníky o odpovědi na několik otázek:
prof. Ing. Róbert Marušák, PhD.
Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze
– V západním světě lze pozorovat rostoucí zájem veřejnosti o téma spirituality, současně také o environmentální témata. Souvisí spolu nějak tyto dva trendy, sbližují se například? A jak mohou podle vašeho názoru ovlivnit pěstování a ochranu lesů?
Spojení les a spiritualita se sice v Evropě objevuje teprve v několika posledních letech, ale nabírá na významu i zájmu. Souvisí to s konzumním stylem života, který nám poskytuje materiální zajištění, ale obírá nás o něco důležitějšího, a to je vnitřní klid. Potvrdila to i nedávno publikovaná studie EFI, ze které vyplývá, že největší motivací lidí, proč chodí do lesa, je nalezení klidu. Studie konstatuje, že dochází k tzv. respiritualizaci lesů, tedy že lesy začínají být z hlediska spirituality znovu považovány za důležité. Les totiž byl a stále zůstane prostředím pro kontemplaci a hluboké duševní prožitky. I slavní stavitelé chrámů se inspirovali v lesích. Kdo navštívil katedrálu Sagrada Familia, tak mi dá za pravdu, že vstupem do ní vstupujeme do lesa.
Spiritualita a environmentální témata mají jeden společný prvek, a tím je upozadění matérie. Člověk se vrací k přírodě, uvědomuje si, co pro něho les znamená, co všechno mu kromě dřeva poskytuje. Současná kůrovcová katastrofa v kombinaci s covidovou pandemií tyto pocity ještě umocňuje. I když každý má rád jiný typ lesa, větší spirituální hodnotu bude mít spíše starý vzrostlý les než rozsáhlá plocha mlazin. Přítomnost starých, mohutných stromů společně s mladšími stromy je určitou symbolikou i k lidské společnosti a takový les, myslím si, dokáže lidskou duši pohladit podstatně víc. Diverzifikované lesy, ve kterých si každý najde ten svůj kousek k dobití „baterek", jsou významné i pro tuto kulturní ekosystémovou službu. Vzhledem k tomu, že takovéto lesy chceme pěstovat i z hlediska adaptace na klimatickou změnu, nemyslím si, že by spirituální funkce zásadním způsobem ovlivňovala pěstování lesů. Jemnější způsoby hospodaření jsou ale zásadní. Navíc je potřeba v těchto lesích podporovat budování a obnovu různých sakrálních míst. Jejich výstavba je většinou věc osobního zanícení konkrétního lesníka nebo majitele lesa, který tuto službu poskytuje společnosti z vlastní vůle, na vlastní náklady, často hrazené z produkční funkce lesa.
Ing. Milan Mochán
Arcibiskupství pražské, Lesní správa
– Jak se do způsobu obhospodařování církevních lesů Arcibiskupství pražského promítá duchovní dimenze a křesťanské hodnoty?
K dědictví našich otců zcela jistě náleží i křesťanství a jeho křesťanské hodnoty. Dovolím si za sebe zjednodušení. Jde zejména o úctu k bližnímu a pokoru před přírodou. Naplňování těchto hodnot je ale na každém z nás. Je nutné spravovat lesní majetek efektivně, přitom jednat slušně a dodržovat zásady morálky a etiky. Jak? Obnovujeme dobré vztahy s regionem tím, že zaměstnáváme místní obyvatele v pracovním poměru (dnes u nás pracují i celé rodiny). Stejný přístup máme i k živnostníkům, neboť splatnost jejich odměny je jako u výplaty. Pořádáme pravidelná setkávání před oltářem a posezení s poděkováním. Podporujeme farní a skautské tábory v lesích, setkáváme se s dětmi a školami v rámci akce „Den s panem polesným." Tyto akce se pomalu stávají tradicí.
V lesích by naše hospodaření nemělo být moc patrné. K nepasečnému hospodaření, kdy příroda souzní s lesníky a pomáhá jim, ke kterému jsme se přihlásili od samého počátku, nám kalamita nepřeje. V této souvislosti uvádím, že 80 % výměry lesů máme certifikováno systémem PEFC, 30 % FSC. To, že se nám někde daří lépe a někde hůře, připomínat lesníkům nemusím. Součástí a samozřejmostí naší práce je obnova sakrálních staveb, božích muk, křížků, vyhlídek, lesních kaplí. Stejně tak musíme pečovat o doupné stromy, hnízdiště ptáků a vodní tůně. Péče o tato místa a úcta k lesu, jako společnému domovu, kde člověk může nacházet odpovědi na svoji duchovní dimenzi, by měly být naprosto samozřejmé ve všech lesích, nejen církevních.
– Domníváte se, že formulování duchovních hodnot v lesním hospodářství může být pro les, lesní hospodáře i veřejnost prospěšné? Jaké hlavní přínosy v tom vnímáte?
Je to velké téma a má řadu rovin. Od čistě filosofických až po čistě hospodářské. Myslím, že platí základní princip: duchovní člověk život rozvíjí, nikoli devastuje nebo ničí. Ale duchovní člověk také reflektuje skutečnost života v celém jeho průběhu – od vzniku, vypučení, přes růst, ale také zranitelnost „dětství" po zralost s jejími plody! Domnívám se, že by bylo naivní a nemoudré některou z uvedených fází popírat a potlačovat. Každý pozorný člověk tyto fáze v lese vidí. Je to fascinující učebnice nejen biologie, ale také tajemství života, provázanosti biorytmů, tepu života, jehož jsme součástí. Tedy jinak řečeno, pokud nám leží na srdci budoucnost lesa s výhledem na další dvě generace, nebo ještě dál, připravujeme prostor pro každého, kdo chce rozjímat o životě, smrti, duchovní dimenzi člověka i o tom, co nás přesahuje.
– Jak podle vás hledání spirituality v přírodě moderním člověkem ovlivní lesnictví a myslíte, že se spirituální funkce lesů může přetavit do čtvrtého pilíře trvale udržitelného hospodaření v lesích?
Lidé dnes „utíkají" do přírody. Ať se považují za nevěřící či věřící, příroda je významnou součástí spirituální dimenze člověka. S rozvojem městských aglomerací, kde se příroda zúžila jen do parků, předzahrádek a stromů v chodníku, bude touha člověka po skutečném zážitku přírody mohutně růst! Lidé „prchají" do přírody již řadu desítek let. Dnes vidíme módu exotických výjezdů, tedy do vzdálených hor, k moři, do výjimečných lokalit... Ale člověk postupně zjistí, že i obyčejný les za domem má neuvěřitelnou atmosféru. Bude zákonitě růst požadavek tyto lokality chránit před dalším vymýcením a zástavbou. Les se, věřím, bude v očích lidí stávat „vzácným". Hrozí ale také převrácení této touhy chránit. Lidé budou natolik sklíčeni úzkostí, aby se lesu nic nestalo, že budou usilovat, aby se stal nedotknutelným, nejen pro hospodaření, ale pro člověka vůbec. A jak lze již dnes ukázat na mnoha lokalitách, tento přístup skutečnému zážitku z lesa moc neprospěje. Teprve až tyto dva proudy najdou moudrou společnou řeč, zakusíme „čtvrtý pilíř" a stane se podstatnou součástí nejen lesního hospodaření, ale i přístupu k přírodě vůbec.
Celý článek najdete v dubnovém čísle Lesnické práce. Dalšími respondenty byli: Mons. ThDr. Jan Balík, Ph.D. – Generální vikář pro správu a organizaci Arcidiecéze pražské, JUDr. Tomáš Kraus – Tajemník federace židovských obcí, ThDr. Tomáš Butta, Th.D. – Biskup-patriarcha Církve československé husitské, Mgr. Jiří Hulcr, Ph.D. et Ph.D. – University of Florida, USA
