Topol osika přirozeně osídluje okraje lesů, narušené lokality jako jsou opuštěné lomy, pískovny, brownfieldy, a především se rychle šíří do sousedních luk, které nikdo nekosí. Osika je často netvárná a dříví nekvalitní. Proto o ni není v současnosti komerční zájem. Zvyšuje se však zájem o její ekologický přínos jako přípravné pionýrské dřeviny.
V minulosti byla osika mnohem rozšířenější. Tento stav se ale změnil vlivem komerčně zaměřeného lesního hospodaření, které upřednostňovalo druhově a strukturně unifikované porosty. Pro lepší pochopení historických souvislostí týkajících se výskytu osik a jejich prostorových, stanovištních, nároků vědci analyzovali více než čtyři miliony lesních porostů, porostních skupin, na celém území České republiky. Využili při tom stávající údaje o velikosti daných lesních majetků, typu plánování a o kategorizaci lesů s přiřazenou intenzitou managementu.
„Z průzkumu vyplynulo, že výskyt osiky je statisticky významně spjat s velikostí lesního majetku a kategorií lesa, tedy s typem a intenzitou hospodaření. Z hlediska stanovištních nároků, které označujeme jako realized niche zahrnující produkční a zároveň ekologické optimum, jsme posuzovali i ekologické vlastnosti stanoviště vycházející z lesnické typologie, což je jedním z významných výsledků studie,“ vysvětlil její hlavní autor Antonín Kusbach.
Odborníci při analýze vycházeli nejen z historických terénních měření, tedy z dat lesních hospodářských plánů, ale využili i moderní metodu dálkového průzkumu Země a sofistikované analytické techniky.
Severoamerický osikovec (Populus tremuloides) příbuzný evropské osiky (Populus tremula). Dřevina podobná i odlišná, která na rozdíl od sporadického výskytu osiky v našich lesích vytváří v Severní Americe rozsáhlé lesní systémy. Pando klon, Fish Lake, Utah, USA. Foto: A. Kusbach.
Osikové systémy jsou schopné rychlé regenerace a kolonizování nových stanovišť, což ukazuje na jejich odolnost vůči disturbancím, jako je požár, nemoci, napadení hmyzem či větrné smrště, se kterými scénáře odborníků v souvislosti s klimatickou změnou počítají.
„Někdy se říká, že v Severní Americe můžete jít od pobřeží k pobřeží a nikdy neopustíte stín osik. Možná to není tak docela pravda, ale vypovídá to o flexibilitě a přizpůsobivosti této dřeviny. Ukazuje to na velký potenciál, který osika má,“ řekl spoluautor studie Paul C. Rogers z Western Aspen Alliance, Ecology Center and Department of Environment and Society na Utah State University.
Topol osika velmi dobře vegetativně zmlazuje. Vytváří rychle rostoucí kořenové výmladky, které se objevují až několik desítek metrů od mateřského stromu. Na obrázku je vidět postupné zarůstání louky osikou. Přírodní lesní oblast 40, Moravskoslezské Beskydy. Foto: A. Kusbach
Myšlenku o perspektivní budoucnosti osik v Evropě podporují i terénní pozorování.
„Z nich vyplývá, že si osika po rozsáhlém úbytku smrku ztepilého v důsledku kůrovcových kalamit přirozeně našla cestu do středoevropských lesů. Myslím si, že je to dáno i tím, že lesnická praxe se na roli pionýrských dřevin, kromě osiky se jedná především o břízu, dívá jinak než před léty, kdy je velmi důsledně z porostů eliminovala. Díky svým velmi dobrým regeneračním schopnostem osika v porostech prospívá a může se stát jednou z přípravných dřevin ve vícefázové přirozené obnově lesů,“ shrnul téma Kusbach.
Výsledky studie publikoval odborný časopis PLOS ONE.
TZ MENDELU
