Foto: Borové porosty v lesích města Plzně
Profesor pražské lesnické fakulty Josef Sigmond, který se narodil 18. dubna 1868, patřil k největším osobnostem českého lesnictví 20. století. Les chápal jako živoucí společenstvo rostlin a živočichů a neredukoval jej pouze na "továrnu" na stromy.
Lesnictví se věnovali již Sigmondovi předkové, on sám pak vystudoval císařskou lesnickou školu v Mariabrunnu u Vídně a první zkušenosti sbíral v Těšíně a Haliči. Ve věku 30 let se stal vedoucím hospodářem městských lesů v Plzni, o které se staral další tři dekády, až do roku 1926, kdy se začal naplno věnovat pedagogické praxi. V ní vycházel ze zkušeností získaných přímo v lese. "Zahoďte rozskřípané pero, nečmárejte po papíře, jděte do lesa a učte se z knihy přírody," tvrdil.
Své žáky Josef Sigmond učil, že les nejsou pouze stromy, ale organismus se složitými vzájemnými vztahy a vlivy. Například zvířata odmítal vnímat jako škůdce. "Veškerá zvěř (včetně té, jež námi označena za škodnou) jest přece důležitou součástí velebné přírody, čehož každý myslivec a lesník-myslivec v prvé řadě měl by si býti vědom, pakliže nechce se státi nespravedlivým nepřítelem zvěře a lesa," říkal tento profesor lesnictví, který zemřel 6. ledna 1956 ve věku 87 let.
Pamětní deska v arboretu Sofronka připomíná lesníka Sigmonda
Pamětní deska připomíná v plzeňském městském arboretu Sofronka lesníka Josefa Sigmonda, od jehož narození uplynulo dnes 150 let. Významná osobnost plzeňského i evropského lesnictví, učitel, vědec i výzkumník se počátkem minulého století zasloužil o obnovu plzeňských lesů, kde působil od roku 1898 do roku 1926. Jeho práce a odkaz je v městských lesích dodnes patrný, řekl dnes ČTK vedoucí arboreta Jan Kaňák.
"Hospodařil takovým způsobem, že zanechal lesy ve o sto procent lepším stavu, než když je přebíral," řekl. Rozloha městských lesů byla tehdy téměř stejná, jako je dnes, okolo 4000 hektarů. Sigmond měl zásadní zásluhu na obnově lesů, které byly před jeho příchodem kvůli nevhodnému hospodaření ve špatném stavu. "Všiml si toho, že na městských lesích se hospodařilo kořistním způsobem, to znamená hrabalo se stelivo, veškeré zásahy byly vše z lesa odnášet. On razil šetrný přístup," popsal Kaňák.
Nezalesněné velké holoseče, hrabání steliva, dobývání pařezů či pastvu v městských lesích nahradil Sigmond pěstováním na malých plochách a přirozenou obnovou. "Za jeho působení se dřevní zásoba v městských lesích téměř zdvojnásobila, výrazně se zlepšil zdravotní stav a estetická hodnota lesů. Plzeňské lesy se tak zařadily mezi nejlepší městské lesní statky v českých zemích," uvedl Kaňák.
Přínos Sigmonda je patrný dodnes. "Byla to první osobnost, která razila rekreační využití lesů. Zakládal chodníčky, cesty, vyhlídky, zpřístupňoval zajímavé scenérie. Třeba síť lesních cest, které realizoval, je základem lesní cestní sítě dodnes," uvedl Kaňák. Sigmond také prosazoval výsadbu zeleně, sadů a alejí přímo ve městě. Podílel se na zalesnění Homolky, založení Borského parku, Pytlíkova sadu a na výsadbě lipových alejí na Klatovské třídě. Rašeliniště u Kamenného rybníka bylo díky němu už v roce 1913 vyčleněno z normálního hospodaření a od roku 1930 bylo chráněné jako přírodní památka.
Sigmondovo jméno nese v Plzni u boleveckých rybníků naučná sedmikilometrová stezka. Její koncept byl navržen už v roce 1978. Nakonec ale byla pouze odhalena pamětní deska, stezka se otevřela o 20 let později.
Zdroj: ČTK
Podle ČTK, red.
