Průzkumu se zúčastnilo 312 majitelů lesů do 50 hektarů. Společnosti Nielsen na průzkumu spolupracovala s lesnickým poradcem Alešem Erberem, který působí i na České zemědělské univerzitě v Praze a spravuje lesy 31 vlastníků.
Téměř třetina respondentů neví, kdo je jejich OLH
Průzkum Sázíme Česko ukázal, že 29 % respondentů neví, kdo přesně je jejich OLH, 45 % z těch, kteří o takovém odborníkovi vědí (a neuvedli jen sami sebe), na něj však nemá kontakt. Odborný lesní hospodář 60 % respondentů za posledních 5 let sám buď nekontaktoval, nebo si to vlastníci lesa nepamatují.
„Z výzkumu bylo evidentní, že velká část drobných vlastníků prostě neví, že na jejich les dohlíží státem pověřený odborník, tzv. odborný lesní hospodář, který jim může pomoci s péčí o les, s přípravou lesa na klimatickou změnu či se získáním dotací od státu,“ říká spoluautor průzkumu Aleš Erber. „Vidím v tom velké riziko. Les, kde majitelé nespolupracují v součinnosti s OLH, je často hustý a výchovně zanedbaný porost, který je kvůli tomu málo odolný vůči větru a snáze podléhá škůdcům. A to ani nemluvím o přípravě lesů na měnící se klimatické podmínky.“
Vydělávají na lese? Nadpoloviční většina ne
Průzkum zároveň potvrdil fakt, že pro drobné vlastníky není jejich les zrovna výnosným byznysem, i když nějaký profit generovat může. Za posledních 5 let na lese vydělalo 17 % respondentů, 48 % bylo s příjmy a výdaji na nule a 6 % vlastníků muselo les dotovat. Celých 29 % respondentů se pak lesnické činnosti nevěnuje nebo uvedli, že neví.
„Příjmy mohly souviset s prodejem dřeva z nahodilé těžby po kalamitách a kůrovci, kterou za posledních 5 let provedlo 39 % respondentů, nebo z plánované těžby podle zákona, kterou realizovalo 24 % majitelů lesa,“ uvedla Linda Machová, manažerka pro výzkum společnosti Nielsen, pod jejíž záštitou výzkum probíhal.
Co kdyby přišel kůrovec nebo jiná kalamita? Celých 19 % není ochotných investovat
Na otázku „Pokud by váš les postihla kůrovcová kalamita nebo jiná pohroma, co byste byl(a) ochotný/á investovat do zalesnění holiny?“ odpovědělo 60 % drobných vlastníků lesa, že by byli ochotni investovat svůj čas a fyzickou práci, ovšem 19 % by na obnovu lesa nechtělo investovat ani svůj čas a práci, ani vlastní peníze či prostředky z dotací.
„Pokud je to pravda, pak to znamená, že pětina vlastníků malých soukromých lesů by je prostě i po kůrovci nechala ležet ladem. Pokud by to byl řízený proces obnovy lesů, jehož jsem zastánce na nemalé části kalamitních holin, neměl bych s tím problém. Je ale otázka, zda to nehraničí s určitou neodpovědností a lhostejností těchto vlastníků vůči svým předkům a sousedům, kteří mají taky les a přistupují k němu jinak. Proto má funkce OLH a dohledu státní správy lesů v tomto směru opodstatněnou roli, kterou by měl stát neustále zdokonalovat, což si ale žádá jasně vyhraněné peníze v rozpočtu MZe,“ říká Aleš Erber. Na otázku, koho by jako prvního oslovili s prosbou o pomoc, kdyby neměli čas, energii či finance, pak 39 % vlastníků odpovědělo, že by poprosili někoho z rodiny či přátel, zatímco 14 % respondentů by prostě neudělalo nic.
Až 10 % vlastníků by při potížích jako první oslovili dobrovolnické organizace
Při dotazech týkajících se dobrovolnických organizací nabízejících odborné výsadby a navazující práce uvedlo 10 % respondentů, že by se při nedostatku času a peněz jako první obrátili s prosbou o pomoc na tyto iniciativy. Celkem 58 % vlastníků zná nějaký z dotázaných českých projektů na podporu sázení stromů, přičemž nejznámější z nich je Sázíme Česko se 45 %.
„Podobně jako ve školství nebo zdravotnictví, i v oblasti péče o les v posledních letech vznikají různé soukromé i neziskové nebo dobrovolnické platformy, které můžou vhodně doplňovat státní systém, a já doufám, že jich bude víc,“ říká iniciátor průzkumu Richard Krajník ze Sázíme Česko. „Drobní majitelé lesa, ale i další nestátní vlastníci, nás často žádají o pomoc při zajištění výsadby a následné péče o jejich les. Naším cílem by měla být spolupráce s místními odbornými lesními hospodáři. Zároveň chceme do lesa přinést novou kvalitu, ať už jde o dobrovolníky, finance nebo odborné metody. I soukromé lesy totiž nakonec patří nám všem,“ uzavírá Krajník.
Podle TZ Sázíme Česko a ČTK
