Některé postupy byly časem podrobeny značné kritice, protože nadměrné dávky nevratně měnily půdní prostředí a měly vliv na místní flóru a faunu, zejména v chráněných územích. Za 50 let se ovšem techniky vápnění značně zpřesnily a zacílily tak, aby se dosahovalo zejména posilujícího účinku a nedocházelo k nevratným změnám.
Výzkumu a kontrole vlivu vápnění na lesní porosty a stanovení přesných technologických postupů se dlouhodobě věnují vědci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Na toto téma zpracovali certifikovanou Metodiku kontroly vápnění lesních porostů.
Cílem metodiky je sjednotit a aktualizovat postupy, které jsou používány jednak při kontrole kvality vlastních aplikací vápnění (kontrola kvality a množství dodaného materiálu, kontrola rovnoměrnosti a úplnosti zásahu), jednak pro hodnocení střednědobé a dlouhodobé efektivity z hlediska ovlivnění půdních vlastností a výživy lesních porostů na ošetřovaných lokalitách.
První aplikace vápnění v imisemi poškozované oblasti Krušných hor byla provedena již v roce 1967. Od druhé poloviny 70. let bylo využití vápnění intenzivnější. V letech 1978–1983 bylo v Krušných horách povápněno 17680 ha lesů. V letech 1984 až 1991 pak zde bylo povápněno 44 400 ha lesů.
Rozsáhlé plochy lesů byly vápněny rovněž v Jizerských horách, Krkonoších i v Orlických horách. Menší rozsah ploch byl v letech 1983–1987 vápněn také v Moravskoslezských Beskydech. Celkem bylo v letech 1975–1991 v České republice vápněno více než 80 000 ha lesů.
Ilustrační foto: vápnění lesních porostů, archiv VÚLHM
Období intenzivního vápnění skončilo na počátku 90. let, kdy se začalo výrazně snižovat znečištění ovzduší a porosty náhradních lesních dřevin i cílových dřevin v imisních oblastech začaly postupně regenerovat.
Současné aplikace vápnění se datují od přelomu století. V roce 1999 se v oblasti západního Krušnohoří objevilo rozsáhlé žloutnutí smrkových porostů. Hlavní příčinou byl prokázaný závažný nedostatek hořčíku na chudých půdách ovlivněných dlouhodobým působením kyselých antropogenních depozic. Obdobný typ poškození byl diagnostikován také v Orlických horách.
Vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu lesů v těchto oblastech rozhodla vláda o realizaci vápnění a hnojení v lesích Krušných a Orlických hor pro roky 2000–2004 (Usnesení vlády č. 532/2000). V lednu 2004 bylo přijato navazující usnesení č. 22, jímž vláda ČR schvaluje „Návrh komplexního a systémového řešení směřujícího k zastavení degradace lesních půd vlivem imisí“. Součástí dlouhodobých opatření „Návrhu" je i pokračování v realizaci nezbytných chemických meliorací v nejexponovanějších oblastech České republiky.
Celkem bylo v letech 1999–2012 v České republice vápněno téměř 50 tisíc ha lesních porostů. Tato plocha není nikterak rozsáhlá, porovnáme-li velikost vápněných ploch se spolkovou zemí Sasko, kde bylo v témže období vápněno téměř 160 tisíc ha lesů. Vápnění lesních porostů probíhá i v současnosti. Od roku 2013 do roku 2020 bylo v České republice povápněno necelých 30 000 ha lesních porostů.
V roce 2016 byl usnesením vlády č. 1031/2016 schválen „Plán revitalizace Krušných hor v letech 2020–2030“ jehož součástí je i vápnění lesa. Vzhledem k současnému stavu lesních půd, jak ho dokládají výsledky plošných průzkumů, je nutné počítat s uplatněním vápnění lesů i v dohledné budoucnosti.
Při takovém rozsahu je důležité zajistit jednak dostatečnou kontrolu provádění samotných aplikací, jednak kontrolu dlouhodobé efektivity zásahů z hlediska jejich vlivu na stav lesních půd a výživu lesních porostů. Vápnění souvislých lesních celků je obvykle prováděno letecky. Práce provádějí specializované dodavatelské firmy, které si pro aplikace zajišťují i meliorační materiál na základě požadavků zadavatele.
Ilustrační foto: vápnění lesních porostů, archiv VÚLHM
V současné době se používá výhradně vápnitý dolomit (vápenec) s předepsaným vysokým obsahem hořčíku (MgCO3 > 30 %) v dávce 3 t/ha, což je množství, které efektivně ovlivňuje půdní vlastnosti, přitom však nezpůsobuje jejich příliš razantní změny, které by se mohly negativně projevit například dramatickým rozkladem humusové vrstvy či uvolňováním nitrátů z půdního prostředí do vodních zdrojů.
Významnou roli hraje i zrnitostní složení vápence, které může být do jisté míry ovlivněno použitým typem aplikace. V každém případě je však nutno omezovat množství hrubších částic nad 1 mm a zejména nad 2 mm, jejichž účinnost působení je ve střednědobém horizontu nízká.
Z ekonomického hlediska by měla metodika zvýšit efektivitu prováděných zásahů vápnění – jednak zajištěním kvality při jejich realizaci, jednak optimalizací plánování opakovaných zásahů. V současné době jsou připraveny podklady pro vápnění cca 35 000 ha lesů, což při ceně zásahů asi 10 000 Kč/ha představuje finanční náklady ve výši 350 milionů korun. Pokud kontrolní postupy zvednou kvalitu prací o 1 %, představuje to tedy zvýšení efektivity v hodnotě 3,5 milionu Kč. Další význam má metodika pro přípravu samotných projektů vápnění, kde může být využita pro přípravu smluv i pro efektivní provádění kontrol zásahů.
Metodika kontroly vápnění lesních porostů je ke stažení zde
TZ VÚLHM
