Autoři ukazují, že obnova Krušných hor probíhala v několika vlnách: od historického rozšíření buku a jedle přes masivní nástup smrkových monokultur a imisní kalamitu až po plošné zavádění porostů náhradních dřevin (PND) – zejména břízy, jeřábu, modřínu, smrku pichlavého.
K obratu přispělo odsíření zdrojů imisí a následná stabilizace chemismu půd, přičemž se nově negativně projevují dopady změny klimatu (sucho, větrné a námrazové epizody, kůrovec). Z toho plyne potřeba dlouhodobé adaptivní péče a promyšlené přeměny na pestré a víceetážové porosty.
Náhradní porost břízy podsázený bukem v oplocence, Krušné hory.
Studie srovnává přínosy přirozené a umělé obnovy. V 6.–7. LVS (vyšší a horské polohy) se přirozená obnova autochtonních druhů jeví jako účinná a ekonomicky výhodná, protože má nižší počáteční náklady, obvykle menší poškození zvěří a umožňuje rychlejší raný vývoj bez intenzivní ochrany.
Uměle zakládané porosty na chudých či exponovaných stanovištích naopak čelí vyšším ekonomickým nákladům (ochrana, výchova), stresu suchem a biotickému poškození, a proto vyžadují precizní plánování výchovy porostů a s ní spjaté redukce hustoty.
Buk vysazený v oplocence tvoří žebro mezi staršími smrky, Krušné hory.
Doporučení autorů pro praxi:
- Maximálně využívat přirozené zmlazení a pracovat s mikroklimatem; tam, kde je třeba, doplňovat podsadbami po delší dobu, aby vznikla výšková diferenciace.
- Zajistit geneticky vhodný a kvalitní sadební materiál; u krytokořenných sazenic bránit deformacím kořenů (mechanická stabilita).
- Přizpůsobit obnovní postup větrným poměrům: volit šířku/délku obnovních prvků tak, aby se omezilo proudění vzduchu; preferovat clonné formy hospodaření a ponechat cca 10 % plochy přírodě blízkému vývoji.
- Zakládat a udržovat síť rozčleňovacích linek pro dlouhodobou výchovu a obsluhu porostů.
- Výchovu vést individuálně: pozitivní výběr perspektivních a cílových jedinců, udržovat dlouhé koruny a nízké těžiště (principy Bohdaneckého, výběrné postupy dle Schädelina).
- Na suchých a imisně zatížených místech pracovat s hustotou porostu (riziko poškození sněhem a námrazou vs. stabilita); omezit plošné schematické zásahy.
- Důsledně zvažovat náklady: přeměny porostů jsou finančně náročné, proto je nutná kombinace ekologických cílů a ekonomické optimalizace.
Kompletní studii v anglickém jazyce najdete ZDE.
Obnova Krušných hor vyžaduje adaptivní hospodaření zaměřené na druhovou pestrost, vertikální strukturu a dlouhodobou odolnost. Přirozená obnova, kde to podmínky dovolí, snižuje náklady a zvyšuje stabilitu porostu. Umělá obnova má podle autorů své místo tam, kde je to nutné, ale musí být přesně zacílená a ekonomicky obhajitelná. Cílem je funkční klimaticky odolný les s udrženými produkčními i mimoprodukčními funkcemi.
Podle TZ VÚLHM, red.
Foto: Jan Řezáč
