Diskutující se shodli, že kůrovcová kalamita podle průměrných čísel skutečně odeznívá – alespoň v České republice. Neplatí to však pro všechny regiony, ani pro všechny evropské země. V Polsku a na Slovensku došlo v roce 2024 naopak k výraznějšímu nárůstu kůrovcových těžeb.
V Rakousku je situace vážná zejména v Alpské oblasti ve východním Tyrolsku a v západních Korutanech, kde obranná opatření komplikuje náročný terén. Problém je o to významnější, že jde často o ochranné lesy, které chrání níže položené obce před lavinami a sesuvy půdy.
Rovněž je u nás pozorován posun kůrovce do vyšších nadmořských výšek, kde dosud nepůsobil závažnější škody, např. v Jeseníkách. Obezřetnost ohledně dalšího vývoje je tedy podle odborníků rozhodně namístě. Význam měnícího se klimatu dokládá i to, že se konference účastnila řada odborníků ze skandinávských zemí, kde dosud neměli s kůrovci prakticky žádné problémy, nyní se zde však začínají objevovat první plošná odumření smrkových porostů.
Velké obavy z případného rozšíření kůrovců mají ve Velké Británii, kde se tento druh donedávna nevyskytoval. V posledních letech však byly zaznamenány významné odchyty ve feromonových lapačích a výsledky monitoringu naznačují, že se tito brouci dokáží ve vyšších vrstvách atmosféry dostat do Británie přes kanál La Manche. Riziko pro budoucnost představuje i šíření invazních a kalamitních škůdců – například háďátka borového z jižní Evropy či kůrovcovitých z jiných kontinentů – především z Asie.
„Poslední kůrovcová kalamita znamená určitý přelom v lesnickém sektoru. Lesníkům, vlastníkům lesů i veřejnosti jasně ukázala, že se v důsledku klimatické, nebo lépe řečeno globální změny proměňují dosud platná pravidla, a že dopad těchto změn na zdraví, stabilitu a produktivitu lesů může být poměrně rychlý a závažný,“ řekl v úvodu konference Vít Šrámek, ředitel VÚLHM.
Velká pozornost je věnována novým metodám pro včasnou detekci napadení lesa kůrovci, i vyhledávání odolnějších genotypů smrku, přičemž lze využít analýzy biochemických, fyziologických i genetických vlastností ojedinělých stromů, které kůrovcovou kalamitu přežily i v silně napadených oblastech.
Na konferenci byla rovněž diskutována rizika, která představují plošné odumření lesa a kalamitní holiny pro režim uhlíku, živin i kvalitu a množství vody v lesních povodích. Při zalesňování holin je nutné využívat kombinaci přirozené obnovy a výsadeb sazenic tak, aby bylo v budoucnu dosaženo pestřejší druhové skladby a věkové i prostorové struktury lesů. Jen to může zajistit jejich vyšší odolnost.
Klimatické podmínky rozsáhlých holých ploch jsou však velmi nepříznivé, a proto je často nutné postupovat v několika fázích, nejprve s využitím pionýrských druhů dřevin jako je bříza, olše, osika či vrby a poté s následným vnášením dřevin cílových. Některé z těchto postupů mohli účastníci konference diskutovat v rámci exkurze na majetku Lesního družstva obcí Přibyslav, kde probíhal pilotní projekt obnovy kalamitních holin s podporou Norských fondů a Státního fondu životního prostředí ČR.
„Pro obnovu velkoplošných holin lze využít zkušenosti a postupy, které jsme s úspěchem testovali při obnově po větrných kalamitách v minulosti, například po orkánu Kyrill. Bohužel zásadním limitujícím faktorem pro dosažení druhově pestrých porostů jsou stále nadměrné stavy spárkaté zvěře,“ uvedl k této problematice Jan Leugner, vedoucí útvaru pěstování lesa Výzkumné stanice VÚLHM v Opočně.
V současné dynamicky se vyvíjející situaci v lesnictví není vždy jednoduché sladit veškeré funkce a služby, které od lesů společnost očekává. Pozornost byla proto věnována i problémům státních i soukromých vlastníků lesů a možnostem naplnění požadavků, které jsou na ně z hlediska státní správy, ochrany přírody i veřejnosti kladeny.
„Témata prezentovaná na konferenci jasně ukázala, že řešení problému není otázkou pouze biologickou či ekologickou, ale i ekonomickou a společenskou a v této komplexnosti je také nutné k němu přistupovat,“ zdůraznil profesor Vilém Jarský z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze.
Podle TZ VÚLHM, red.
Foto: Jan Řezáč
