„Skutečnost, že Česká republika nemá státní lesnickou politiku, která by vycházela z moderních poznatků a stoupajících společenských požadavků na lesnictví, motivovala Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů k navázání společného dialogu s Ministerstvem zemědělství a státním podnikem Lesy České republiky o této problematice již na počátku letošního roku. Přestože jsou majitelé lesů tak významnou zainteresovanou skupinou, jejich výzva ke společné diskusi o dalším směřování lesnické politiky nebyla ze strany obou zmíněných subjektů přijata. Obrátili jsme proto přímo na zákonodárce,“ uvedl předseda SVOL Ing. František Kučera.
Dlouhodobost při nakládání s lesními majetky, často protichůdné zájmy různých zájmových skupin, stoupající nároky na netržní funkce a převládající názory veřejnosti ovlivněné čtyřiceti lety společného vlastnictví, přesun dotačních prostředků na hospodaření v lesích na kraje bez jejich účelového vázání, neodpovídající výše újmy za ztížení hospodaření v naturových oblastech, eliminace imisních škod na lesích v oblastech, kde stát schválil činnost podniků, jež lesy poškodila - to vše podle prof. Luďka Šišáka z Lesnické fakulty ČZU v Praze vede u politiků k velkým obavám, a proto se otázce lesnické politiky vyhýbají. V důsledku toho chybí jasné poslání lesa a lesnictví, definování pojmu lesnického sektoru, jednotlivých forem vlastnictví a způsobů financování, což se pochopitelně odráží v problémech, jež s sebou přinášejí úpravy a nové návrhy legislativy s lesnictvím související.
Ing. Jiří Matějíček z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesa připomněl, že i když je les přírodním aktivem, není tak vnímán. I proto je podíl lesnictví na HDP velmi nízký a tomu odpovídá i pozornost tématu ze strany politiků. Dle řady studií má lesnictví v Evropě jako odvětví velkou budoucnost, ovšem jeho prosperitu nebude možné zajistit pouze prodejem dřeva, nýbrž uvedením dosud netržních funkcí lesa na trh. Vlastnictví lesa nejen zavazuje, ale také opravňuje, a vlastník lesa za své služby může (měl by) získat náhradu. Jaký je trend? Evropská unie dlouhodobě klade důraz na environmentální a sociální hodnotu lesů, ale teprve v posledních deseti letech si postupně začala uvědomovat, že nejsou pokryty příjmy a že trvale udržitelné hospodaření v lesích nelze postavit na preferenci ekologického pilíře. Vzhledem k tomu, že lesnická politika je v kompetenci jednotlivých států, existují mezi nimi v těchto otázkách výrazné rozdíly. Zatímco západoevropské státy bystře reagují na stoupající trend z hlediska růstu ekologické a rekreační poptávky, v České republice podpora pilotních projektů a studií, které by se zabývaly oceňováním a platbami za lesnické ekosystémové služby (ochrana vody, biodiverzita, rekreační služby apod.), neexistuje.
Tím, že čeští politici společně s lesnickými odborníky neřeší zásady lesnické politiky, připravují zdejší majitele lesa o ekonomickou budoucnost a oprávnění k jednání o výrobním potenciálu. Veškeré náklady se přenášejí do ceny jediného produktu - dřeva, které již dnes patří k nejdražšímu v Evropě. Ekonomickou životaschopnost lesních majetků do budoucna nezajistí úspora nákladů či hledání nových trhů pro stávající produkt, nýbrž nové trhy pro nové produkty. Finanční podpora ze strany státu je pouze krátkodobým řešením, ale neřeší situaci vlastníků lesů do budoucna. Je proto načase, aby se vláda, i s ohledem na stav veřejných financí těmito otázkami vážně zabývala a sama iniciovala legislativní změny, které upraví právní a socioekonomický rámec poskytování lesnických ekosystémových služeb – tzn. jasněji definovat práva vlastníků lesa a právo vybírat finanční náhradu za nedřevní produkty a služby nesprávně označované za veřejné zboží.
Závěrečného shrnutí diskuse se zhostil předseda Podvýboru pro lesní a vodní hospodářství a potravinářství doc. Jiří Oliva, který přislíbil předání výstupu z tohoto jednání ministrovi zemědělství. Účastníci v něm shodně poukazují na vlastnická omezení z titulu konzervativní ochrany přírody a pozitivních externalit bez náhrady, nepřehledný systém dotací, přísnost zákona o lesích ve srovnání s ostatními státy, neexistující zásady lesnické politiky a absenci lesnických odborníků, kteří by se na jejich vytváření podíleli, dvojkolejnost státní správy a alokaci finančních prostředků z obchodu s imisními povolenkami, které nejsou určeny na obnovu lesů postižených imisemi.
Zdroj: SVOL
