Pro hodnocení počátečního vývoje na kalamitní holině při využití kombinované obnovy vědci zvolili trvalou výzkumnou plochu (TVP) Heraltice, která byla založena na podzim roku 2019 v nadmořské výšce 600–620 m. Celková plocha holiny činila v roce 2020 přibližně 40 ha, postupným rozšiřováním a vzájemným propojením jednotlivých holin však vznikla souvislá holina o rozloze zhruba 200 ha.
V roce 2024, tedy po pěti vegetačních obdobích od založení ploch, byl vyhodnocen výskyt jedinců všech lesnicky významných dřevin, které se na jednotlivých plochách nacházely. Vyhodnocení bylo provedeno i pro jedince z umělé obnovy. Součástí hodnocení byl výpočet nákladů na zajištěnou kulturu podle jednotlivých způsobů obnovy a zvolených dřevin.
Podrobné výsledky najdete v článku Vyhodnocení různých postupů obnovy lesa na kalamitních holinách, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2025.
Doposud dominantně používaná klasická jednorázová umělá obnova rozsáhlých holin klade vysoké požadavky na množství sadebního materiálu, techniku i organizaci práce. Navíc opakované vylepšování a následná péče o kultury zvyšují celkové náklady na dosažení zajištěného porostu a nepříznivě ovlivňují ekonomiku zakládání lesních porostů.
Ještě větším problémem je, že tyto postupy obnovy by mohly vést k tvorbě plošně rozsáhlých, stejnověkých porostů, které nemohou do budoucna zajistit odpovídající stabilitu a vitalitu nově vytvářených porostů s ohledem na průběh globální klimatické změny a s tím spojená rizika opakování kalamit.
Holina zarůstající trávou a ostružiním. Foto: Jan Řezáč
Základním cílem obnovy by měla být tvorba smíšených porostů s relativně jemnou strukturou smíšení se zastoupením širokého spektra dřevin plnících očekávané funkce lesa.
Z ekonomického i biologického hlediska může být kombinovaná obnova velice efektivní. Důležité ovšem je respektování diferencovaných přírodních podmínek, aby byl postup modifikován podle konkrétních ekologických parametrů obnovované holiny.
Výsledky experimentu potvrzují, že využívání různých obnovních postupů na rozsáhlých kalamitních holinách představuje cestu ke stabilnějším, funkčně hodnotnějším a ekonomicky efektivnějším porostům.
Tradiční umělá obnova cílových listnáčů (buk, dub) zůstává z hlediska dosažení požadované druhové skladby spolehlivá, avšak její vysoká finanční náročnost a požadavky na sadební materiál omezují její plošné uplatnění.
Holina zarůstající přirozeným zmlazením břízy. Foto: Jan Řezáč
Kombinovaná obnova, založená na snížených počtech výsadeb tolerantních druhů a využití přirozené obnovy, se ukázala jako efektivní kompromis – výrazně snižuje náklady, urychluje obnovu a podporuje vznik prostorově i druhově diferencovaných porostů, které lépe odpovídají požadavkům adaptace na klimatické změny.
Výzvou pro další výzkum je optimalizace parametrů kombinované obnovy v různých stanovištních podmínkách, zejména volba vhodných dřevin, jejich počty při výsadbě a vyhodnocení potenciálu přirozené obnovy.
Alternativní směsi dřevin, například třešeň s břízou, představují dobré řešení pro stanoviště s omezeným potenciálem přirozené obnovy, avšak vyžadují včasné výchovné zásahy.
Holina po kůrovcové kalamitě. Dačicko, 2019. Ilustrační foto: red.
Zjištění vědců odpovídají mezinárodním trendům, v nichž se zdůrazňuje význam propojení přirozených a umělých procesů, kvalitního sadebního materiálu, regulace světelných a konkurenčních podmínek a účinné ochrany mladých stromků před zvěří.
Tyto principy by měly být podle vědců integrovány do lesnické praxe jako základní pilíře obnovy lesa po kalamitách. Využití ekologického potenciálu stanoviště tak představuje perspektivní cestu, jak zrychlit obnovu lesů a zároveň posílit jejich dlouhodobou stabilitu, ekologickou funkčnost i ekonomickou udržitelnost.
Podle TZ VÚLHM, red.
