Před nedávnem zavítal ministr životního prostředí do NP Šumava, aby se nechal spravit o vývoji kůrovcové kalamity. Pominu-li, že tam vůbec jezdit nemusel, protože měl už dopředu jasno viz jeho vyjádření v MF Dnes o jeho neotřesitelném záměru ponechat Šumavu kůrovci a vyčkat, jak se kůrovcem mocná čarodějka příroda sama vypořádá. Jako doklad správnosti jeho přesvědčení mu pak v terénu posloužily malé semenáčky rostoucí z pod uschlých a popadaných stromů.
Geniální myšlenka. Ponecháme Šumavu kůrovci, ten jí odlesní (ano to dělá a je to na Šumavě vidět) a z popela mrtvého pralesa povstane jak Fénix bez zásahu člověka nový zdravý mocný prales. Jak se nechal pan ministr slyšet, nejvíce škodí parku lidé bez lesnického vzdělání. Kromě úsměvného faktu, že patří kvůli své absenci lesnického vzdělání rovněž mezi největší škůdce parku, ačkoli je to právě on, kdo má nejvyšší pravomoc o parku rozhodovat, je jeho představa o ponechání lesů matičce přírodě ideologický blud a odporuje zdravému rozumu i bez lesnického vzdělání.
1. Do bezzásahové Šumavy se stejně perou tuny jistě ekologicky šetrných chemikálií proti kůrovcům, staví se desetitisíce lapačů a stejně stromy dále padají po desítkách hektarů. Nefunguje to. Ministerstvem podporované a de facto řízené ponechání šumavských lesů kůrovci a čekání na jeho samovolnou obnovu je záležitost na mnoho desítek (uvažujeme-li o původním pralese, tak na stovky let). Do té doby máme snad rezignovat na reálnou existenci parku? Má se na NP navázaný cestovní ruch a s ním spojená zaměstnanost v regionu nechat padnout? Kdyby to alespoň k něčemu vedlo, tak by se o tom dalo diskutovat, ale on je to blud i z ekologické stránky věci.
2. Každé už školou povinné dítě ví, že les má mimo jiné v přírodě také funkci zadržování vody. Když les sežere během několika málo let kůrovec, nové stromy samozřejmě nestihnout dorůst a tuto svou funkci dané území ztratí. Čím větší území se takto odhalí, tím větší bude i úbytek vody. Postará se o to slunce a v horách pomůže i vítr. Z čeho pak tedy bude ten nový les růst? A i kdyby nakonec za ty desítky let přecijen vyrostl, vážně si někdo může myslet, že po tak razantních zásazích (přírody - Kyrill a člověka - jiná chemie půdy, vody, vzduchu, změny klimatu atd.) může být stejný jako ten původní? Samozřejmě, že nebude. Bude to jen opět další nepřirozené akvárium, výsledek ideologického experimentu, zbytnělého ega jednoho pána.
Přitom si vlastně jen procházíme stejným příběhem Rakušanů a Němců, kterým po ponechání pouze pětiny podle některých odhadů jen osminy suchých kůrovcem napadených stromů svému osudu kůrovec sežral 3000 ha parku. Uváženou těžbou napadeného dřeva se jim povedlo situaci stabilizovat a teď nám píší ministrem životního prostředí okázale ignorované dopisy o našem porušování předpisů o soustavě NATURA 2000 a ohrožování jejich lesů.
A nejhorší je, že je tenhle Koucourkov způsoben pouze tím, že se diskuze účastní pouze zelení zaslepenci a těžařská lobby, která v Šumavě vidí jen kasičku. Ono se jim ani nelze divit, když se koncepce správy parku mění každých pár let o sto osmdesát stupňů. Logicky se tedy snaží před dalšími změnami prosadit maximum svých zájmů. Dokud nebude existovat dlouhodobá koncepce podložená něčím jiným než jen ekonomickými zájmy těžařů na jedné straně a ideologicko demagogickými vizemi na straně druhé, nebude to nikdy ani jinak. Paradoxně nikoho nezajímají odborná stanoviska a zkušenosti ani z bezprostředně přilehlého zahraničí. Není tu nikdo, kdo by Šumavu vnímal jako národní park, jako mimořádně cennou konzervu původní přírody a odkaz pro další generace. Opět vymýšlíme vlastní cestičky, jsme papežštější než papež a jak už tolikrát opakujeme chyby jiných. Docela bych nerad, aby to Šumava odnesla.
Napsal Daniel Kříž pro http://www.blog.idnes.cz
