Jak poznáte soukromý les od lesa vlastněného a spravovaného Lesy České republiky? Docela jednoduše. Na cestách do lesa, po nichž mohou projet náklaďáky naložené kmeny pokácených stromů, stojí uzamykatelné závory. Naložená auta jimi mohou projíždět jen přes den a v pracovní době a jen s platným dodacím listem.
Tyto soukromé lesní podniky také nevedou žádné spory s organizacemi, které zajišťují kácení dřeva a jeho prodej na trhu. Jejich majitelé nepřicházejí na rozdíl od státu o milionové sumy, ale naopak velmi slušně vydělávají.
A tak není divu, že jeden z největších privátních vlastníků českých lesů, současný ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, v půl roku starém rozhovoru pro MF DNES na otázku, zda by nechtěl jako vystudovaný lesník mít v kompetenci řízení Lesů ČR, odpověděl značně nediplomaticky: „To bych tam musel přijít jako Václav IV., s tím pánem v červené kapuci a se širočinou v ruce.” Jen ještě dodal, že kolegovi Gandalovičovi, ministru zemědělství, ani za mák nezávidí.
Neexistuje totiž asi jiný podnik, který by byl zapleten do tolika afér a skandálů či byl tolikrát napadán za neprůhledné postupy pro zadávání veřejných zakázek a podle lidí dobře se orientujících v oboru byl pod takovým tlakem soukromých firem vydělávajících na státním majetku miliardové sumy.
Podezřelé tendry na dodávky prací pro státní lesy byly opakovaně kritizovány nejen v médiích, ale byly i rušeny s výhrůžně zvednutým ukazovákem Evropskou komisí, napadány u soudů a řešeny nestandardními dohodami.
Na počátku tohoto podivného kácení na „panském” stál ministr zemědělství Jaroslav Palas, toho času kandidát na hejtmana Moravskoslezského kraje, a jeho poslanecký asistent a svého času významný lobbista Vojtěch Slówik. Palas v roce 2003 odvolal dlouholetého šéfa Lesů ČR Jiřího Olivu a vyvolal masivní personální zemětřesení, jemuž se v dobách topolánkovských říká „noc dlouhých nožů”.
Ne že by Olivovi nebylo co vyčíst, ale to, co se odehrálo potom, nemá v žádném jiném státním podniku od roku 1989 obdoby. Staré tendry musely být nahrazeny novými, průhlednějšími. Lesy ČR i přesto vedou arbitráže s dvěma těžařskými firmami zhruba o pět miliard korun, jsou skandalizovány marketingové smlouvy, zakázky na počítačový systém, prostě každý měsíc něco.
Přitom stále jde průšvihy svádět na minulý management, protože od roku 2003 se po odvolání dvanáct let sloužícího Olivy vystřídalo již pět generálních ředitelů. Nevypadá to, že by tahle škatulata mohla už konečně přestat... A to přesto, že jde snad o jediný státem kontrolovaný podnik, kde došlo po změně vlády ke kompletní obměně statutárních orgánů.
Jestliže se nyní objevuje smlouva o prodeji státního dřeva přes firmu Hradecká lesní a dřevařská společnost, jejíž výhodnost pro státní podnik je sporná a je předmětem vyšetřování protikorupční policie, asi to málokterého pozorovatele dění v resortu překvapí. A to i přesto, že smlouvu uzavřel management dosazený vládou ODS se stejnou firmou, která měla podobně pozoruhodnou smlouvu s managementem najmenovaným socialisty.
Policie věc nepochybně vyšetří a jako obvykle dojde k závěru, že není co stíhat. Ministr Gandalovič se pak možná bude moci cítit uražen, že ho někdo srovnával s Jaroslavem Palasem, za něhož se ze státních lesů staly privátní zlaté doly. Jako lesů pán je však se svou nemohoucností účinně zasáhnout evidentně směšný, alespoň pro všechny, kteří se v lukrativním byznysu se „dřevem na stojato” pohybují s lehkostí danou miliardovými zisky z minulých let.
Za pět let se v čele Lesů České republiky vystřídalo již pět generálních ředitelů. A vůbec to nevypadá, že by tahle škatulata mohla už konečně přestat...
