Klasifikace rizik definuje rozsah kontrol dodržování předpisů, které příslušné orgány členských států předpokládají u hospodářských subjektů pocházejících z různých zemí
(1 % pro „nízké riziko“, 3 % pro „standardní riziko“ a 9 % pro „vysoké riziko“). Získávání zboží z nízkorizikových zemí s sebou nese pro hospodářské subjekty a obchodníky zjednodušené povinnosti náležité péče. To znamená, že musí shromažďovat informace pro účely náležité péče, ale nikoli posuzovat a zmírňovat rizika.
Čtěte také: Česko a další státy tlačí na EU, aby opět odložila pravidla o odlesňování
Provozovatelé, kteří získávají suroviny ze zemí nebo regionů se standardním (středním) i vysokým rizikem, musí dodržovat stejné standardní povinnosti náležité péče. Jediný rozdíl spočívá v tom, že zásilky pocházející z vysoce rizikových oblastí podléhají intenzivnější kontrole ze strany příslušných orgánů – kontrolováno bude 9 % provozovatelů dovážejících z těchto zemí.
Vzhledem k tomu, že se na země se středním a vysokým rizikem vztahují stejné požadavky na náležitou péči, nejsou podle Komise obavy z dramatických změn v dodavatelských řetězcích opodstatněné. Kromě toho klasifikace země jako vysoce rizikové otevírá prostor pro cílený dialog s Evropskou komisí. Ten má vést k řešení základních příčin odlesňování a degradace lesů a přispět ke snížení rizika v dané zemi.
Zařazení všech zemí podle kategorie rizika naleznete zde.
Pracovní dokument s kritérii najdete zde.
Článek 13
Zjednodušená náležitá péče
1. Při uvádění relevantních produktů na trh nebo při jejich vývozu nemusí hospodářské subjekty plnit povinnosti podle článků 10 a 11, pokud poté, co posoudily složitost relevantního dodavatelského řetězce a riziko obcházení tohoto nařízení nebo smísení s produkty neznámého původu nebo pocházejícími ze zemí nebo jejich částí zařazených do kategorie „vysoké riziko“ nebo „standardní riziko“, zjistily, že všechny relevantní komodity byly vyprodukovány a relevantní produkty vyrobeny v zemích nebo jejich částech, které byly v souladu s článkem 29 zařazeny do kategorie „nízké riziko“. Hospodářský subjekt musí být v takových případech schopen příslušnému orgánu na požádání předložit relevantní dokumentaci prokazující, že existuje zanedbatelné riziko obcházení tohoto nařízení nebo smísení s produkty neznámého původu nebo pocházejícími ze zemí nebo jejich částí zařazených do kategorie „vysoké riziko“ nebo „standardní riziko“.
2. Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku, pokud hospodářský subjekt obdrží nebo se dozví jakékoli relevantní informace, a to i na základě posouzení provedeného podle odstavce 1 tohoto článku a včetně opodstatněných obav vyjádřených podle článku 31, které by poukazovaly na riziko, že relevantní produkty nejsou v souladu s tímto nařízením nebo že je toto nařízení obcházeno, splní všechny povinnosti podle článků 10 a 11 a veškeré relevantní informace neprodleně sdělí příslušnému orgánu.
3. Pokud se příslušný orgán dozví jakékoli informace, které by poukazovaly na riziko obcházení tohoto nařízení, včetně případů, kdy jsou relevantní komodity vyprodukované nebo relevantní produkty vyrobené v zemi nebo její části zařazené do kategorie „standardní riziko“ nebo „vysoké riziko“ následně zpracovávány v zemi zařazené do kategorie „nízké riziko“ a odtud umístěny na trh nebo ho opustí, přijme příslušný orgán okamžitá opatření v souladu s čl. 17 odst. 1 a v případě potřeby přijme předběžná opatření v souladu s článkem 23.
Školení a webináře k EUDR naleznete také v kalendáři pořádaných akcí.
Podle NLI a Evropské komise, red.
Komentáře