Oheň je nedílnou součástí většiny lesů v Kalifornii

Rozhovor s Brandonem Collinsem z University of California, Berkeley, který se zabývá přírodními požáry.

Historie požárů v Kalifornii

– Jakou roli hrají přírodní požáry v Kalifornii a jaké typy lesů z nich mají největší prospěch?

Oheň je nedílnou součástí většiny našich lesů v Kalifornii. Kterému typu lesa požáry prospívají nejvíce? Nejvíce studujeme smíšené jehličnaté lesy. Je to skutečně dominantní typ lesa v pohoří Sierra Nevada až po jižní část Kaskádového pohoří a Klamath Mountains. V posledních asi pěti nebo osmi letech však zjišťujeme, že také u listnatých lesů hraje oheň větší roli. Z důvodu absence výzkumu nemáme velké povědomí o tom, jaká byla historická role ohně v těchto lesích. Proto je teď studujeme více – v oblasti Sonoma County a Napa County.

Kalifornie se v posledních letech potýkala s ničivými lesními požáry. Největšími v moderní historii byl v roce 2020 požár August Complex, při němž shořelo více než milion akrů půdy (417 898 ha).

– Odkdy se v USA zaznamenávají požáry?

Kalifornské ministerstvo lesnictví a požární ochrany (Cal fire) má databázi záznamů o požárech, která sahá ke konci 19. století. Spolehlivé záznamy existují od roku 1950, kdy už máme i geografickou mapu požárů.

Díky analýze letokruhů dřevin smíšeného jehličnatého lesa ale můžeme jít daleko za hranice všech písemných záznamů. Na příčných řezech kmenů vidíme jasně, kdy byl strom zasažen požárem, jizvy po požárech, kdy se kambium tvoří kolem těchto míst. Díky těmto záznamům víme, že ve smíšených jehličnatých lesích docházelo k požárům v průměru každých pět až 12 let. A dokonce existuje tolik vzorníků, že máme jakousi prostorovou mapu výskytu požárů.

Deset největších přírodních požárů v Kalifornii od roku 1932. Zdroj: CalFire

– Jak tedy vypadal historický režim požárů z pohledu nejen četnosti, ale i rozsahu, velikosti, sezonnosti, prostorového rozložení?

Obecně jej charakterizujeme jako režim častých požárů nízké až střední intenzity. Nelze to ale zjednodušit na tvrzení, že existovaly jen „dokonalé“ malé požáry, které v podstatě hýčkaly ty obrovské stromy v lese. Existovaly i požáry velké závažnosti, kdy se oheň dostal až do korun stromů a zahubil stromy na ploše v řádu jednoho, dvou, nebo dokonce 20 akrů. Z hlediska plochy zasahovaly požáry s vysokou intenzitou řekněme až deset procent krajiny v daném okamžiku. Časté požáry formovaly lesy. Mohli byste si myslet, že časté požáry vedly k poměrně rovnoměrné struktuře velkých stromů. Ve skutečnosti ale požáry nehořely ve stejnou dobu, i když hořely každých pět let. Vznikala tedy mozaikovitá struktura s obnovou, která stačila odrůst bezprostřednímu ohrožení požárem.

Jednou z obtíží, s nimiž jsme se v posledních několika desetiletích potýkali, pokud jde o hospodaření v našich lesích, bylo obnovit les do stavu před potlačováním požárů, ale zároveň poskytnout nezbytná stanoviště pro některé klíčové druhy volně žijících živočichů, jako jsou například puštík západní (Strix occidentalis) a kuna rybářská (Martes pennanti). Jedná se o druhy, které jsou závislé na podmínkách hustého lesa, jenž potřebují pro svou ochranu i jakousi tepelnou regulaci.

Děkuji za rozhovor, Petra Kulhanová
Celý rozhovor najdete v zářijovém čísle Lesnické práce