Již 49 let lesníkem
- Jak jste se dostal k lesnictví?
V rodině jsem neměl žádného lesníka, ale odmalinka jsem chtěl tuhle práci dělat. Když mi byly asi tři roky, vodil mě táta k hajnému, který původně sloužil u lesního družstva. Proto jsem se o lesním družstvu poměrně dost dozvěděl již v mládí. Studia jsem začal na učilišti ve Svobodě nad Úpou a pokračoval na trutnovské lesnické škole, kam se tehdy hlásilo 400 zájemců a brali dvě třídy.
- Proč jste vlastně nepokračoval na vysokou školu?
Na vysokou školu jsem mohl zapomenout, protože i když jsem měl u maturity samé jedničky, zažil jsem řadu střetů s vedením školy, zejména s politicky dosazeným ředitelem, který zastával názor, že na vysokou školu nepotřebují chytré studenty, ale lidi oddané straně. Já jsem nikdy nebyl v komunistické straně, ale ani ve svazu mládeže.
Lesní družstvo Vysoké Chvojno
Majetek LD Vysoké Chvojno se nachází v přírodní lesní oblasti č. 17 – Polabí. Z lesních vegetačních stupňů je zde nejvíce zastoupen 3. vegetační stupeň, který tvoří přibližně 85 % celkové výměry.
PUPFL činí přibližně 4 800 ha. Dále LD vlastní asi 20 ha rybníků a zhruba 20 ha zemědělské půdy.
Majetek je doplněn o 16 hájenek a několik bytových jednotek u LS ve Vysokém Chvojně.
Kromě hospodaření na vlastním majetku LD vykonává funkci odborného lesního hospodáře a obhospodařuje další majetky obcí a fyzických osob o výměře přibližně 1 800 ha.
Roční těžba dřeva na majetku činí zhruba 28 tis. m³, a to převážně borovice, která představuje 52 % dřevinné skladby.
Dále je zastoupen smrk (25 %), modřín, jedle a douglaska (3 %) a listnaté dřeviny, které tvoří asi 20 %, z nichž více než polovinu představuje dub.
- Nemalou část své profesní kariéry jste prožil v nesvobodném Československu. Jak tehdy vypadal život lesníka?
Měli jsme strašně mizerný plat. Vzpomínám, že místo toho, aby se nás tehdejší ministr zastal, tak lesníky označil za nejlépe placené houbaře v republice. Na druhou stranu mělo lesnictví určitou vážnost, minimálně před Vánocemi, kdy se do zahraničí vyvezly nejlepší sortimenty dříví a za ně komunisté získali devizy na nákup tropického ovoce na svátky. Ministr pak mohl přijít do vlády a říci: „Soudruzi, banány budou!“
V té době společnost lesníka potřebovala. Lidé hodně topili dřívím, přivydělávali si v lese. Co se týče vlastní lesařiny, tak kdo chtěl, uměl a mohl, zůstaly po něm krásné lesy. Bohužel to „mohl“ znamenalo být většinou ve straně. Samozřejmě byli i straníci, po nichž v lese nic pořádného nezůstalo, protože oni sice mohli, ale neuměli nebo nechtěli, a naopak i nestraníci, kteří se nebáli a za „své“ lesy se nemusí stydět.
Asi nejtěžší bylo období po roce 1970, kdy začaly prověrky a čistky i u nás. Z postu fořta odcházeli všichni, kdo podepsali protest proti vstupu sovětských vojsk nebo jen nebyli ve straně.
Systém lesních závodů, podniků, ředitelství ale nebyl špatný, naopak. Fungovala tam spolupráce. Někde spadla kalamita a dva tři lesní závody rychle pomohly. Kdyby do fungování lesnictví příliš nezasahovala kádrová politika strany, která na vedoucí místa často dostala lidi ne proto, že na by to měli, ale že měli tu správnou knížku, tak si myslím, že ten systém nebyl úplně špatný.
Já na minulou dobu nechci vzpomínat černobíle. Měl jsem například vynikající pracovní kolektiv dělníků. Byli to tvrdí chlapi, kteří za sebou měli třeba i nějaké vězení, ale co se řeklo, to platilo. Uměli svou práci a moc jsme si rozuměli. A dodneška se rádi potkáváme.
Umělá obnova dubu ve směsi s modřínem.
- Po roce 1989 jste patřil mezi lesníky, kteří se aktivně snažili ovlivnit přechod od socialistického lesnictví k lesnictví založenému na tržních principech a navrátit lesy jejich vlastníkům. Když se na uvedené období podíváte dnes, co se povedlo a co naopak?
Řekl bych, že zlaté časy lesnictví byly v letech 1990 až 1992. To ještě fungovaly lesní závody, do lesnictví se najednou dostaly peníze, protože se otevřely zahraniční trhy, a přišla obrovská volnost a svoboda i pro lesnické myšlení a rozhodování. Bohužel to trvalo jen do září 1992, kdy začala transformace. První byly transformovány Západočeské lesy Plzeň a později všechna podniková ředitelství.
Často vynikající pracovní kolektivy se z měsíce na měsíc rozdělily, část se stala zaměstnanci lesních akciových společností a část přešla do státních lesů. Já jsem se na svém polesí stal revírníkem. Bohužel vedoucím lesní správy se stal člověk pravomocně odsouzený za krádeže, který nešel do vězení jenom proto, že byl členem závodního výboru KSČ.
Nástup kapitalismu v pojetí akciových společností se projevil i tak, že na porost, který měl hmotnost asi kubík a půl, přinesly akciovky číselníky s hmotností do 0,19. Došlo k naprostému rozdělení zájmů dvou skupin lesníků a s tímto problémem vlastně bojujeme dodnes.
V bouřlivých 90. letech vznikaly různé akciové společnosti, často s nejasným vlastnictvím. Do oboru se pustilo spoustu pochybných lidí. K tomu se přidala výběrová řízení státních lesů, což znamenalo, že akciovka z Aše klidně pracovala na Moravě a opačně. Les se ale dokáže vzpamatovat z mnohých obrovských událostí.
Po lidské stránce udělal porevoluční vývoj v lesnictví hodně zle. Zhoršilo se vnímání lesníků, zmizela lesnická jednota nebo soudržnost a vznikly subjekty, které lesnictví cíleně oslabují – mám na mysli různá ekologická hnutí.
Kompletní rozhovor s Radomírem Charvátem najdete na stránkách listopadového vydání Lesnické práce. Předplatné časopisu snadno získáte ZDE.
- Jaká je vaše vize optimálního lesnictví?
Po revoluci jsem byl odpůrcem privatizace státních lesů. Dnes si to již nemyslím. Jsem přesvědčen, že významná arondace státních lesů do rukou nestátních vlastníků lesů se závazkem, že lesní majetek nesmí například dalších 50 let prodat, by přispěla k lepšímu fungování oboru. Státní lesy jsou politicky ovládaným hospodářem s nejasným nebo chaoticky se měnícím zadáním, které často velmi negativně ovlivňuje zásadním způsobem celý obor. Příkladem mohou být rámcové smlouvy na prodej dříví nebo přetahování živnostníků.
Arondací ale nemyslím proces, který funguje, či spíše nefunguje nyní. Potom to dopadá jako u nás, kde máme v lesích poměrně rozsáhlé státní pozemky lesních školek, na nichž se nehospodaří, ale my nemáme šanci se k nim dostat.
Necháváme politiky až příliš hovořit do odborných věcí a politicky řídit státní podnik. Ten má být vedený odborně – jsem přesvědčen, že u státního podniku je odborníků a schopných lidí dost. Určitě jedna třetina, která by chtěla věci měnit k lepšímu a štve je, že nemůžou. Druhá třetina lidí se se situací sžila a nějak fungují. Poslední třetina se v tom naučila chodit a využívat politické řízení a chaos v podniku ke svému prospěchu. Tu první třetinu lituju.
Podrostní hospodaření ve smrku.
- V září 2025 jste ohlásil konec svého působení v čele družstva. Jak se vám podařilo najít nástupce a předat mu své zkušenosti, případně vize?
Občas jsem viděl negativní příklady, když někde dosloužil lesník u obecních nebo u soukromých lesů a ve výběrovém řízení se stal správcem třeba revírník od Lesů České republiky. Ten člověk si často s sebou přinesl úplně jiné návyky a já jsem touto cestou jít nechtěl. Podařilo se mi přesvědčit valnou hromadu, že nebudeme dělat výběrové řízení a že, až prostě dozraje můj čas, zde bude připraven můj nástupce. V roce 2007 jsem přijal takového nenápadného lesníka, ze kterého se vyklubal snaživý, schopný a slušný kolega. Jmenuje se Ondra Valenda a jsem rád, že jsme našli krásně schůdnou cestou pokračovatele z vlastních řad. Myslím si, že jsme to udělali dobře. Ondra je v mnoha věcech moderněji uvažující člověk, zároveň ale chápe, že v lese není rozumné dělat změny skokově.
Aktuální témata
- Od ledna 2026 začne platit nový lesní zákon. Jak jej ve stručnosti hodnotíte?
Na úvod je třeba poděkovat panu hraběti Kinskému za iniciativu a panu Tylovi za neskutečnou snahu a energii, kterou novele zákona věnoval. Mottem tvorby novely zákona o lesích bylo, že „stát musí ustoupit z role mocenské do role motivační“. To se podařilo pouze částečně, ovšem celý kolektiv „tvůrců“ ani nežil v představě, že se vše povede. Osobně mě nejvíce mrzí, že při konečné podobě nikdo nepřihlédl k materiálu „Koncepce státní lesnické politiky do roku 2035“, který schválila vláda v roce 2021.
- Součástí novelizace lesního zákona měla být i reforma státní správy lesů, o jejíž funkčnosti, nebo chcete-li efektivitě, zejména po kůrovcové kalamitě, pochybuje mnoho lesníků. Proč se podle vašeho názoru tuto reformu nepodařilo zrealizovat?
Ano, v Koncepci citovaná reforma státní správy se neuskutečnila. Totéž se prakticky stalo i v otázce spolků drobných vlastníků. Osobně mě nejvíce mrzí, že opět nebyla ctěna vlastnická práva a například vyhlášení kategorizace lesů není podmíněno souhlasem vlastníka.
Po odborné stránce mi chybí vymezení a charakteristika holiny a zaráží mě nepochopitelný odpor proti pojmu zakmenění. Také se nepodařilo odstranit „unikátní“ dvojkolejnost řízení lesního hospodářství – mám na mysli nejvyšší státní dozor ze strany Ministerstva životního prostředí, které je pod značným vlivem nevládních ekologických hnutí. Snad příště…
- Od letošního roku měl také platit nový zákon o myslivosti, jehož tvorba ale selhala. Kde vidíte hlavní příčiny tohoto neúspěchu, který mimo jiné, pokud mám správné informace, vedl až k odchodu některých vlastníků lesů ze SVOL?
Neúspěch novelizace zákona o myslivosti přičítám zejména nadměrným požadavkům některých účastníků tvorby zákona. Zkrátka došlo k „přehřátí“. Do budoucna si myslím, že bude schůdnější změna cca pěti problémových ustanovení a bude nutná zejména širší diskuze bez emocí.
Mělo by se jednat o snahu prosazovat změnu hlasování v honebních společenstvech z důvodu ochrany práv vlastníků, změnu v plánování lovu, odstranění normovaných stavů a nahrazení pojmem únosné stavy a ještě cca tři body, které teď nechci komentovat.
Většina lesních cest nese jasnou informaci pro návštěvníky lesa.
- Když se oprostíme od běžných provozních problémů vlastníků lesů a podíváme se na společenskou, politickou a geopolitickou situaci, jak vidíte budoucnost lesů a lesnictví?
Lesnictví je konzervativní obor a prudké změny se vždy projevily negativně. V současné době dehonestovaná produkční funkce nabyde v dalších letech většího významu. Věřím, že veřejnost pochopí, že lesníci hospodaří i srdcem a jsou nejdůležitějšími ochránci přírody. Ne tak ti pomatení a agresivní příslušníci ekologických hnutí, kteří nemají patřičné vzdělání a praxi, nic jim nepatří a za nic nemají odpovědnost. Bohužel populističtí politici dávají přednost jednoduché ideologii, kterou tato hnutí nabízí, před složitějším odborným názorem.
Dlouhou dobu se lesníci domnívali, že jejich záslužná práce je automaticky veřejností kladně přijímána, a nedbali na její propagaci. Současná situace nás nutí k větší aktivitě, pokud jde o prezentování naší práce směrem k veřejnosti.
Co se týče celkové geopolitické situace, mám za to, že zejména Evropa se utápí v řešení problémů, které vlastně neexistují, či na ně má pouze nepatrný vliv. Bohužel naplňujeme všechny znaky, jež předcházely pádu Říma. Snad je ještě čas a vyměníme populistické politické vůdce za pragmatické odborníky, ovšem po volbách v ČR se to zatím nestalo…
Děkuji za rozhovor (13. 10. 2025), Jan Příhoda
Foto: archiv Lesního družstva Vysoké Chvojno a redakce
Komentáře