Tyto mlaziny z umělé obnovy představují nestabilní ekosystém, který není schopen zdárného vývoje bez aktivní porostní výchovy, jejímž cílem by mělo být zachování určitého podílu stabilních jedinců smrku v budoucí druhové skladbě.
V současné době se v České republice uplatňuje zřetelný trend pěstování lesů s bohatší druhovou skladbou, od nichž se očekává větší odolnost vůči klimatickým změnám. Podíl smrku na umělé obnově klesl ze 43 % v roce 2000 na 31 % v roce 2020.
Pro dosažení individuální stability smrk potřebuje dostatek růstového prostoru, zejména v mládí, kdy lze výchovou nejsnadněji pozitivně ovlivnit vývoj spádných kmenů a zpomalit nežádoucí zkracování korun. Absence výchovných zásahů v mladých smrkových porostech vede ke vzniku nestabilních porostů s přeštíhlenými jedinci v porostní úrovni a jejich následnému rozvratu v důsledku negativního působení sněhu a větru.
Ke kulminaci tloušťkového přírůstu dochází v uměle založených porostech smrku již ve věku 10–15 let, výškový přírůst kulminuje ve věku 20–30 let. Po dosažení horní porostní výšky asi 10 m již není možné stabilitu jednotlivých stromů pomocí výchovných zásahů výrazněji zlepšit a je nutno se spolehnout na vzájemné krytí jedinců v plně zapojeném porostu.
Porostní výchova dále hraje významnou roli při úpravě druhového složení lesních porostů a nesporný je její vliv na změnu porostního prostředí úpravou radiačního, tepelného a vodního režimu porostů a vliv na zrychlení koloběhu živin změnou množství opadu a rychlosti dekompozice organických půdních horizontů.
Pozitivní je vliv porostní výchovy smrku na zmírnění nepříznivých dopadů sucha. To je zvláště důležité pro smrkové porosty rostoucí v nižších nadmořských výškách, kde se nepříznivý vliv sucha projevuje nejvýrazněji.
Přestože experimenty s výchovou smrkových porostů mají v ČR bohatou tradici, jsou poznatky o jejím vlivu na vývoj smrkových mlazin stále nedostatečné. Touto problematikou se dlouhodobé zabývají vědci z Výzkumné stanice Opočno, VÚLHM, v. v. i.. Poslední výsledky svého výzkumu zveřejnili v článku Růstová reakce smrkových mlazin nižších poloh na výchovný zásah, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2022.
Cílem jejich práce bylo vyhodnotit růstovou reakci smrku na provedené výchovné zásahy z hlediska tloušťkového přírůstu, štíhlostního kvocientu a korunového poměru po čtyřech růstových sezónách od prvního výchovného zásahu. Předpokladem bylo dosažení zpomalení nárůstu štíhlostního kvocientu a zkracování korun cílových stromů vlivem prvního výchovného zásahu.
Vědci dospěli k těmto závěrům:
- Experimentální výchovné zásahy vedly k průkazné akceleraci tloušťkového přírůstu cílových stromů smrku.
- Zásahy pozitivně ovlivnily (zpomalily) vývoj štíhlostního kvocientu v porovnání s kontrolou.
- Zásahy také měly pozitivní vliv na zpomalení zkracování korun cílových stromů.
Na základě výsledků experimentu a zhodnocení poznatků z dalších literárních zdrojů vědci doporučují pro výchovu smrku v nižších vegetačních stupních následující:
- Výchovné zásahy v nižších vegetačních stupních je nutné u smrku započít včas, nejlépe při horní porostní výšce 5 m.
- Odsunutí výchovy do stadia porostu přesahující horní výšku 7 m zvyšuje riziko snížení porostní stability a po překonání horní výšky 10 m je již toto riziko velmi vysoké.
- Vzhledem k rizikovosti pěstování smrku v nižších nadmořských výškách mimo jeho ekologické optimum doporučujeme při výchovných zásazích preferovat příměs všech stanovištně vhodných dřevin.
- Výchova smrku zde má vést pouze k zachování jeho určitého podílu v budoucí porostní směsi.
- Pěstování smrku v řídkém sponu je také možným východiskem pro vnášení dalších, především listnatých dřevin v případě individuální mortality cílových smrků.
Článek Růstová reakce smrkových mlazin nižších poloh na výchovný zásah je ke stažení zde
TZ VÚLHM
